Smůla

Vždy, když to slovo slyším, běhá mi mráz po zádech. Je to jako prokletí, které je na světě od počátku lidské existence.
Co je to vlastně ta smůla?
V Antice to byli rozzlobení bohové, kterým museli přinést oběť, aby si je udobřili, ve středověku to byl zase hněv jednoho jediného boha, kterého si naklonili zpovědí a modlitbou … za časů našich praprarodičů – zase věřili na pověry. Například když člověku přeběhla černá kočka přes cestu – měl smůlu, nebo když rozbil zrcadlo, měl sedm let neštěstí, i když toto vyvrací tvrzení, že střepy přináší štěstí. Dokonce i nás pověry dodnes ovlivňují; kdo si myslí, že ne, je hlupák.
Slovo smůla není lehce definovatelné, protože pro každého člověka to znamená něco jiného. Pro někoho je to špatná známka, pro jiného ztráta zaměstnání či krach vztahu; každá lidská mysl je jedinečná a na světě neexistují dva lidé, kteří by mysleli stejně.
Lze předejít smůle?
V některých případech ano, třeba u té špatné známky – víc se učit… podobných případů je mnoho, ale občas se člověku může stát něco, co neovlivní, třeba když nějaký, s prominutím, blb nahlásí, že dal do školy bombu a člověk má rozepsaný test - to opravdu neovlivní.
Takže na závěr bych chtěla říct snad jen toto - co je pro Vás smůla?
Pro mě je to nedílná součást života, která mě posiluje a připravuje na další a další problémy, které v budoucnu nastanou, a že jich bude, hodně. Protože se v tomhle řídím heslem: Co tě nezabije, to tě posílí. Takže vzhůru do života…