Hodně štěstí, zdraví...

Polohovací postel, napravo kolečkové křeslo, vedle něj taková ta zdravotnická mísa a u radiátoru balík plen. Na stolku malá vánoční hvězda, vedle malý umělý stromeček. Věk – 76, stav ve kterém se nachází po mozkové příhodě – ochrnutá levá polovina těla, ležící člověk, co se sám ani nenají. Když chcete slyšet, co vám říká skrze poloochrnuté rty, musíte často hodně domýšlet. Doba, ve které se nachází v tomto stavu – 2 roky.
Tohle je moje vzpomínka na jednoho člověka, co už není mezi námi. Jsou Vánoce, Štědrý den. Co říct? Co popřát? Přeju zdraví…nic jiného se ani přát nedá…ležící žena na posteli mě tou zdravou rukou drží za tu mou a slzy jí tečou po tváři. Jsem rád, že se můžu odvrátit a pak na malou chvíli zmizet na vzduch.
Dřív jsem bral takovou tu klasickou frázi – hodně štěstí, zdraví…za formulku, která se prostě říká. Bylo mi tak 15, a nikdy jsem předtím nepřemýšlel o tom, že to má hlubší smysl(upřímně, já v patnácti nepřemýšlel možná o ničem). A pak se to stalo. Najednou lidé v mém okolí ztráceli, takovou tu pro mě klasickou, jistotu zdraví. Když jsem byl na gymplu, tak moje kamarádka vážně onemocněla. Strávili jsme spolu celé dětství, chodili spolu na základku, na gympl, naše rodiče(sami nejlepší přátelé) nás od mala nutili si spolu hrát, což se pro nás ovšem postupem času stalo důvodem k opravdovému přátelství. A najednou ten šok. A když jsem se rozhlédl, tak jsem zjistil, že tahle křehká věc jménem zdraví, není vůbec tak samozřejmá. Pak moje babička dostala mrtvici, úvodní část nahoře je o ní. Člověk pak zjistí, že všechna přání – štěstí, spokojenost, nikdy nemůžou být bez zdraví, jen s ním se pak může dostavit tohle všechno. Snad láska se trochu vymyká.
Lidi neblázněte, jsou Vánoce. Dneska jsem byl koupit pár dárků, drobností co potěší. Šílená hysterie, co jsem zažil. Ta nutnost nakoupit hromady věcí, nutnost někomu něco koupit, protože jsou Vánoce( i když to ten dotyčný nechce, nepotřebuje, nebo je to úplná zbytečnost, co je koupená prostě jen z nutnosti, abych mu něco dal…), když přece o tom to není…Přeju všem krásné Vánoce, ale ty opravdové, jestli jich je v dnešní době ještě někdo schopen. Já jsem možná naivní, ale věřím že ano… Hodně zdraví a z toho bude to štěstí