Vstaň a jdi dál...

,,V putování životem je nejdůležitější, abychom se při každém pádu naučili vstávat a vždy když vstali, šli mílovými kroky kupředu."

ale co když to nejde? Co když prostě spadnem a zůstanem ležet? A i když nám všichni okolo pomáhaj, stále a pořád jen ležíme?
Protože vstát je tak strašně namáhavý a my si myslíme, že na to nemáme sílu...
Tak ležíme... Sou světlý chvilky, kdy to vypadá, že už se začínáme zvedat... Ale stejně nakonec zas spadnem.
A plácáme se stále na tom dně. A mílový kroky dopředu? To zní jako sen.

Dream little girl...
Just lay and dream.

Protože nic jinýho mi nejde.
Pořád, pořád dokola.
Asi chci vstát. Asi chci jít. Asi. Snad.
Ale... zapomenout na to? Vykašlat se na to? Na to to eště moc bolí. Na to to bylo moc silný. Aspoň pro mě.
Tak ležim. A doufám. A snim. že vstanu. A půjdu dál. Jednou. Snad. Asi.