Mind

Možná už si na ten den vůbec nepamatuješ. Možná, že pro tebe po čase ztratil význam, nebo ho neměl už na začátku a všechno co je nepodstatné prostě vypouštíš. Možná, že ti slabě utkvěl v hlavě, protože se stalo něco zajímavého. A možná, možná pro tebe byl výjimečný. Ať tak nebo tak, byl to tvůj den. Jeden z další řady tvých dnů, takže by sis ho měl pamatovat… aspoň trochu.

Ale já ti vlastně nemám co vyčítat. Nevzpomínám si ani na jeden z mých dnů. Moje mysl je jako nepopsaný list papíru, zvláštní. Vlastně ještě zvláštnější. Jiná. Asi divná. Co na tom, je moje. To, co na ten papír napíšu, zmizí. Jenže mě to netrápí, s dalším probuzením o tom nebudu vědět. Můj svět se neskládá z minulosti ani z budoucnosti, je pro mě jen teď. Co bylo, to už nevím a co si vysním, to už brzy taky vědět nebudu. Dalo by se říct, že mám nekonečně mnoho životů. Každý den se znovu rodím a znovu umírám. S každým novým ránem procitnu do čerstvého vzduchu, krásného světa, který je ke mně občas krutý, ale já mu ochotně odpustím… Vždyť na staré křivdy já zapomínám až příliš snadno.
A když by mě napadlo, že vlastně nemám svůj život, že mi chybí ta malá vodítka, ze kterých by se moje bytí skládalo, co na tom? Moje mysl bude za okamžik zase jako bez tíže. Jako když je průtrž mračen, po které se nebe vyjasní. Získá si krásně modrou barvu, přitáhne pohled a bezstarostné úsměvy… ostatních, i ty moje. Pro mě je takové nebe malý zázrak. Nevěříš na zázraky? Můj život je jich plný. Vše je pro mě nové, neokoukané a to čeho si nevážíš pro mě má možná větší cenu, než pro tebe tvoje vzpomínky. Každý východ a západ slunce, obloha, hvězdy, jemný dotek slabého letního větru, vůně sena, trávy, šelest stromů, kvákání žab u rybníka navečer, stovky světel ve městech, barvy kytek, vůně parfému, zvuk klapajících bot i ten otravný zvuk budíku. Všechno.

Víš co? Vždycky se usmívej. A taky odpouštěj, bude ti samotnému lehčeji. A hlavně nikdy nezapomeň, že každý den má svou cenu. Měnila bych s tebou. I když to možná občas bolí, ty máš svůj život. Vzpomeň si na mě, čas od času, až už já nebudu vědět, že jsem vůbec kdy znala tvůj obličej.