Několika slovy

--------------------------------------------------------

Přátelé nám někdy ubližují už tím, že se zdráhají nám ublížit.

Jiní zase nevynechají jedinou příležitost, aby nám bodli kudlu do zad.

Obě skupiny si často mění členy a ve výsledku lze interakci s nimi nazvat životem.

Život plyne, poznáváme, milujeme, ztrácíme, získáváme, ztrácíme se, získáváme se a pořád dokola. V tom všem, v bolesti, slasti, utrpení i spáse spočívá lidské bytí.

Všechno by bylo krásné, ale máme tu ještě Systém a ten se po nás sápe, táhne nás z dosahu lidských záležitostí. Jak smutné a nesmyslné. Systém je zlo. Boj mezi lidmi samotnými je jen životní energií v rozmanitých formách. Systém vytváří nadřazenost a nadřazenost je špatná. Vím, že jsem idealista a Systém je svým způsobem v každé, byť primitivní společnosti, avšak já nesouhlasím. Zrušme jej a vraťme se do ráje.


A tak tu sedím, zborcený v ošoupaném křesle s drobky na klíně a mám pro Systém jediný vzkaz: "Polib si prdel, já mám čokoládu."