Život je jako hra...

Život je jako hra. Zatraceně těžká hra! Přestřihnutím pupeční šňůry jakoby pomyslně vstupujete na ikonku START. A před vámi se prostírá plán plný zákeřných políček. To ještě nevíte, co vás čeká. Řešení úkolů, někdy si pár kol postojíte, ale pořád s někým pomyslně soupeříte. V mnoha věcech se však tato „hra“ od ostatních liší…

1. Nemá pravidla.
2. Neexistují přestávky. Nemůžete si jen tak dát pauzu, odpočinout si, občerstvit se. Život na vás nečeká.
3. Nelze začít hrát znovu. Každý váš krok, posun z políčka na políčko či jen taktické vyčkávání se počítá.

Jedno však mají všechny hry společné: záleží především na hráčích. Avšak není hráč jako hráč. Máme hráče slabé, silné, neutrální a tzv. skryté talenty.
Hráč slabý nemá ve hře příliš štěstí. Stěží zvládá zadané úkoly a zásadně mu nepadá „šestka“. Někdy je to smůlou, někdy však jen neumí kostku (život) správně uchopit do svých rukou. Velmi často se stává kořistí pro hráče silné…
Hráč silný je obvykle od přírody vůdčí osobnost. Má jisté kouzlo charakteru, propracovanou schopnost přetvářky a především si umí získat ostatní hráče (lidi) na svou stranu. Velmi často a rád využívá hráče slabé.
Hráč neutrální si jednoduše proplouvá životem. Nemá žádné zvláštní schopnosti, ale zato notnou dávku štěstí, aby mu všechno vycházelo.
A teď je tu můj nejoblíbenější „skrytý talent“. Hráč, který má předpoklady stát se velkým zvířetem, ale přitom mu nechybí potřebná dávka pokory a nejistoty. Život drží ve svých rukou opatrně a něžně.
Ať už jste hráč jakýkoli, ať už berete život jako hru či nikoli, pamatujte: nic nejde vrátit zpátky. Všechno co uděláte, může být v budoucnu použito proti vám. A především hrajte poctivě. Protože boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Takže šťastnou ruku a mnoho štěstí!