Dveře

Život je jako soustava dveří, které se kolem nás objevují, některé z nich otevřeme, protože jsme zvědaví co se za nimi skrývá. Někdy se nám líbí to co za nimi najdeme a jsme spokojeni a šťastni, že jsme je otevřely. Jindy jsme zase zklamaní, či dokonce nešťastný z toho, že jsme je otevřely, neboť to co jsme za nimi našly, není to co jsme očekávaly, hledaly, nebo nám to dokonce nějakým způsobem ublížilo, a my se s tím pak snažíme nějak vyrovnat, ať již kratší či delší dobu, nebo alespoň do té doby než získáme novou odvahu otevřít další dveře, za kterými nalezneme to co nás potěší a následně i zbaví předchozí bolesti.
Dále jsou zde dveře, které nikdy neotevřeme, neboť se bojíme toho co by za nimi mohlo být. I přesto, že nevíme co za těmito dveřmi je bojíme se jich. Tyto dveře nás však neustále přitahují a kladou do naší mysli otázku a stín pochybnosti, zda se těchto dveří máme opravdu bát, či je máme otevřít a zjistit co se za nimi skrývá. Avšak ani po těchto pochybnostech zpravidla nezískáme odvahu tyto dveře otevřít a zjistit jejich pravý důvod a účel. Ano, převládne většinou stín strachu, síla záporných myšlenek na to, že se za těmito obávanými dveřmi skrývá pro nás něco nepříjemného, bolestivého či dokonce smrtelného. Tato obava z nebezpečí je vždy silnější než naše osobní zvědavost, ale i přes toto tvrzení se najdou lidé, kteří tuto obavu natolik potlačí a ve své neskonalé odvaze dané dveře otevřou. Nebudu zde polemizovat zda udělají dobře či špatně, neboť obě tyto varianty jsou možné, ale mnohdy si následně lidé vyčítají že tyto dveře otevřeli, či naopak neotevřeli, a při tom je otevřít měli, neboť za nimi na ně zrovna čekalo to pravé štěstí, které celý život hledaly a při tom jej měli na dosah ruky.
Každý z nás se bojí otevřít nějaké takovéto dveře, každý z nás má dveře do své tak zvané třinácte komnaty, ve které ukrývá před světem to, co by nechtěl nikdy nikomu ukázat, ale je důležité si dobře rozmyslet, zda tyto dveře opravdu navždy uzavřít, či nechat částečně pootevřené, aby někdo kdo nám bude dostatečně blízko mohl nahlédnout za tyto dveře a případně i vstoupit do té naší komnaty, a také následně pochopit naše pocity, či obavy z této komnaty. Jak samy vidíte život je opravdu složen ze soustavy dveří, které se kolem nás neustále objevují, snažme se jich co nejvíce otevřít i za cenu, že nás to bude mnohokrát bolet, mnohokrát mrzet, mnohokrát si budeme samy nadávat, že jsme zrovna tyto dveře otevřely, avšak až se nás jednou někdo zeptá zda jsme ve svém životě udělali vše co jsme udělat mohly, můžeme s klidným svědomím odpovědět ano, podíval jsem se za všechny dveře které se kolem mě objevily, našel jsem za nimi svoji bolest, žal, radost, smích přátele, nepřátele, nenávist, lásku a mnoho dalšího kladného i záporného jenž nás v našem životě obklopuje.
Bohužel musím sám přiznat, že se bojím otvírat dveře u kterých nevím co se za nimi skrývá, alespoň do té doby, než je mi dostatečně naznačeno co tam je a oč jde, ale i poté potřebuji ještě mnohokrát přesvědčit a ujistit než vstoupím. Já vám své dveře rád otevřu sám, ale chci na oplátku, aby i vy jste, alespoň pootevřely své dveře, abych mohl nahlédnout či dokonce vstoupit, pokud tedy budete chtít, abych do těch vašich dveří vstoupil právě já. Pokud jste to ještě nepochopily i tyto řádky jsou určité dveře a to dveře do mé duše, které se vám snažím otevřít, tak pokud chcete, prosím vstupte, rád vás u sebe uvítám.