¨Plamínek života

Svíčka života pomalu dohasíná,palmínek sotva hoří,jen tak se potácí.Já,ač plná života bych měla být,nemám důvod k radosti mít! Vše,co jsem měla,už ztratila jsem,už nemám důvod dál žít!!! Skleněný hrad postavený,náhle se zhroutil,s ním i moje sny!!Jeho střípkyuvízly mi oku,nachízím je všude kolem,když jdu po tvém boku!! Slzy mi nestačí,v rukách znavených,mačkám kapesník,kterak je však mokrý.Moje sny a plány,padly,rychle a tiše,jak padne voják,který ti v rukách leží.Z toho trápení cesta není??!! Kdo mi pomůže,když tu nikdo není?! Svíčka skoro zhasla a já se bobjím opustit tento svět...Už se tamhle na hřbitově vidím,už v zemi ležím,už nademnou stojí kříž!....Snad se smiloval svět,snad ten pán nahoře na mé modlitbičky dal.Skleněný hrad opět stojí! Kdo mě zachránil,to nevím.Možná,že se to ani nedozvím! Bude to tak lepší?? Jak té spáse mám poděkovat,když akorát vím,že je to tvář pomocná a tajemná??!!....Skončilo to štastně ,já tomu věřím...