kdo se v nich má vyznat

Zamyslet se sám nad sebou je většinou dost zajímavé, tím lépe, nakopnou-li vás k tomu vaši známí. Teď jen tak přemítám nad sebou a mám melancholickou náladu, neboť si píši s dvěma lidma, kteří se se mnou ve skutečnosti prakticky nebaví. Donutili mě nad tím přemýšlet, oba dva. Jak mi najednou po strašně dlouhé době napsali. A co já? Najednou jsem byla jejich kamarádka či člověk, kterému hodně důvěřují, ale jinak i ahoj pro ně bylo občas moc. Tak se v tom ztrácím a uvažuji, co tedy? Co pro ně jsem? To, co v reálu, kdy jsem prostě jen další holka z řad davu nebo snad skrytá kamarádka. Člověka i dost zmate ten fakt, že jeden člověk je schopen tvrdit pokaždé něco jiného. A proč mu důvěřovat? Proč mu věřit, že to tajemství, které teď bylo dost pozměněno, ví jen ti lidé, kterým může naprosto věřit. Či snad člověk, ze kterého jsem zmatená naprosto. Nemiluji ho a obrací mi část mého světa naruby. Někdy si dovedeme psát až do noci a někdy o sobě pomalu ani nevíme. Tak co pro ně tedy znamenám? Nemůžu přece jít za nimi a zeptat se jich na to. Ale tohle je jen další divná úvaha, nad tím, jak dovedu být zmatená z opačného pohlaví…