Anotace: ---
Pěkně vypsaný pohled. Jen nalepit tu nejcennější známku a zaslat na adresu ŽIVOT.
15.08.2019 14:20:47 | šerý
já sem byl jako malej dost často nemocnej a dost sem si to teda užíval. věděl sem totiž, že nemusim DO ŠKOLY. jen nekonečné hodiny u telky a žraní sladkostí. bylo to eňo ňůňo, kdepak vězení.
19.08.2013 22:39:29 | Jiří Rýha
... no vidíš... já bych ocenila, kdybych konečně mohla vidět jasně... když už jsem v těch iluzích krátkozrakých ukolébala tolik vykřičníků... které se vrátily jako bumerang... nechci iluze... nemají nic společného s fantazií jen tě připraví o pravé pocity
15.02.2010 15:39:00 | Žqáry
vsechno neni takovy jako se zda na prvni pohled... je to sice neskutecny klise, ale ono to tak fakt je :D
06.02.2010 12:58:00 | stmivani.na.lepsi.casy
Rozesmálo mě to:))Vím, že je v tom krásná myšlenka, ale přesto všechno moudro se mi líbila ta pasáž o pánovi, který vypadal nebezpečně dobře. Nicméně jej podrazil jeho rozpláclý nos, tak jako to nemáš ráda:))
Víš, "brýle" jsou jen takovou tou zástěrkou, myslím, že je někdy hrozně moc hezké doširoka otevřít oči a jen tak tiše koukat a žasnout:)
05.02.2010 21:04:00 | Sunny
a proto je nejkrásnější ponořit se do mlžného oparu, kde opalizuje každá malá světluška až k ohnivému reflektoru...
05.02.2010 12:26:00 | ziriant
.. ja ich tiež nenosím, keď nutne nemusím.. v šmuhách si dotvoríš krásu, ktorá tu je, len naostro ju nevidieť.. buď ju ľudia skrývajú hlboko v sebe, alebo po nej šlapú..
05.02.2010 11:36:00 | lennerka
/momentálně jsem přiblížena do okamžiku, který neshledávám valným... jakkoli vím, že ve vzpomínkách...se bude jevit jako den, kdy se nic strašného nestalo -- a tak byl vlastně - docela fajn.../
05.02.2010 10:49:00 | pamp_elka
...díváš se na krajinu z dálky; hory - dole zelená, pak šedá, nahoře sníh. schéma. blíž vidíš detaily krajiny a začíná to být dost krásné. .. a pak šlapeš s báglem na zádech, dochází ti dech, je jasné, že dvě kila ze zátěže měla smysl v civilizaci, tady ale ne a naopak něco důležitého chybí; vítr je ledovej a prsty prokřehlý a na patě puchýř a MOMENTÁLNĚ to není ani tak vzrůšo, jako dřina......ve vzrůšo se to promění, až o tom budeš později vyprávět a vzpomínat..... tak nějak. otázka perspektivy a přiblížení.
05.02.2010 10:45:00 | pamp_elka