Pan Darcy

Stojí v chladné místnosti u okna a dívá se ven. Celým tělem vyjadřuje své zaujetí děním venku. Soustředěně přimhouřené oči těkají z jednoho místa na druhé, sevřené rty odmítají promluvit, ruce složené za zády naznačují, že muž si nepřeje být rušen.
A přesto je z této postavy cítit hluboký, bezbřehý smutek. Přísné vzezření je jen maska, zeď, která se snaží skrýt bolest. Někde hluboko uvnitř jeho citlivé, zranitelné duše tluče laskavé srdce, toužící po jediném: držet v dlani milovanou ruku a nikdy ji nepustit. Jeho strach ze ztráty té dlaně je tak zničující, že ho může každou chvíli rozdrtit. Ve skutečnosti nestojí vzpřímeně, prohýbá se pod tíhou své úzkosti. Bojí se prozrazení. Bojí se dát najevo velikost své lásky.
Jediná možnost, která mu ještě zbývá, je čekat. Čekat, zda se objeví někdo, kdo z něj sejme tíhu. Kdo soucitně obejme jeho zmučenou mysl.
Je tam? Je tam někde v dálce?