(ne)Vážná studie o soužití s něžným pohlavím.

Na základě pojednání Dr. Bgr o obsahu ženské hlavy, jsme díky využití nejnovějších poznatků z oblasti antropologie, genetiky, psychologie, sociometrie, informačních technologií a kvantové fyziky vytvořili tuto práci, která nemá odpovědět na to, který z protipólů lidského druhu je lepší nebo horší, ale pojmenovat některé zákonitosti jednoduše a přímočaře, tak aby se chlapi pobavili a ženy si zaťukali na čelo s úšklebkem, který všichni muži dobře znají.
Předně s prácí Dr. Bgr nesouhlasíme v zásadním bodě, že obsah ženské hlavy je prázdný, pouze vystlaný epitelem z neuronů, po kterém se pohybuje kulička, která maže informace. Podle nejnovějších zjištění má vnitřní prostor hlavy lidské samičky podobnou strukturu jako mozek muže. Na rozdíl od něj, však skutečně navíc obsahuje kuličku, která ve vnitřních drahách přerušuje synaptické spoje (vysvětloval jsem ti stokrát, že se chci v klidu dívat na hokej) a maže některé údaje. Výrustek, není (jak tvrdí Dr. Bgr) pouze jeden, ale v určitých drahách jich je hned několik a fakticky tak zabraňují smazání některých informací.
Příkladem takové oblasti je paměťové centrum, které uchovává údaje o slibech a prohlášeních mužů, které prakticky nepodléhá ztrátě informací ani ve vysokém věku, kdy se zbytek organizmu dá označit jako zchátralý. Pouze dochází k jejich zkreslení tím, že se do tohoto paměťového centra musí nashromáždit veškeré sliby, které kdy muž ženě dal. Toto centrum je prakticky možné pouze restartovat – nejčastěji se tento restart provádí změnou partnera. Ovšem i tak nejsou všechna data přepsána na „NULL“, jelikož se v praxi několikrát stalo, že žena připomínala slib, který dal bývalý partner tomu současnému.
Vzhledem k tomu, že muž podobná centra v mozku vůbec nemá a uchovává pouze informace, které jsou spojeny s přežitím a zábavou, stává se často, že se cítí provinile i kvůli tomu, co slíbil před lety někdo úplně jiný.
Neurologové a psychologové po tomto zjištění konečně jsou sto vysvětlit nepředvídatelnost ženského chování, zapamatování si pouze některých informací a zdánlivé ignorování instrukcí, které muž ženě vydává. Příznivci konspirační teorie ženy podezřívají z toho, že vnitřní kuličku umí ovládat, ale my o tom máme pouze kusé informace a podle nás se ze strany mužů jedná o čirou paranoiu.
Ovládání kuličky by totiž předpokládalo telekinetické schopnosti, což by ženu jednoznačně vyvyšovalo nad muže, jelikož muž není na dálku pouhou myslí schopen řídit ani ženu, natož předměty neživé povahy. Podle PhDr. Podtpanthoffela CSc., který zkoumá lidovou slovesnost, však existuje jistá možnost, že muži jistou schopnost telepatického propojení se ženou kdysi měli, ale vzhledem k technologickému pokroku a evoluci lidského druhu, který přinesl mj. feministky, zakrněla přijímací soustava žen, která byla feministkami vyhodnocena jako nepotřebná. Na tuto zlatou éru nám zůstalo pouze pár rčení jako například: „Udělal, co jí na očích uviděl“ nebo pěkné „Dělala mu pomyšlení“.
Rozdíl ve struktuře mozku tak předurčuje ženu i muže k vykonávání naprosto rozdílných činností. To ostatně je známe i z výzkumu Archeologů a Antropologů. Mužovo vnímání společného příbytku se omezuje pouze na lokalizaci ohně, čestného místa, kde se hoduje a místa kde má uschovanou svojí sadu nástrojů a zbraní (Sexistické křídlo ještě tvrdí, že mezi mužské priority patří ještě místo, kde pravidelně spočine se ženou, s čímž se dá souhlasit, ovšem pouze do vynálezu „Rady starších“, která na jedné straně zatlačila „postel“ do pozadí a na druhé straně dala základ pro vznik restauračních zařízení s nepřetržitým provozem. Odtud patrně pochází i ženin extrémní odpor k pravidelným „radám starších“, které je v současnosti čím dál těžší provozovat bez následků na frekvenci a kvalitě „spočinutí v posteli“, které většinou získá svoji ztracenou důležitost právě po rokování v kmenové radě). Prach a další nečistoty byly přirozenou součástí nejen jeskyní, ale i mnohem pozdějších obydlí. Muž tedy není z fyziologického hlediska sto pochopit ženinu hysterii, která vede k ustavičnému a z mužova pohledu zbytečnému, pobíhání po bytě s hadrem a prachovkou.
Muž ze své podstaty nezměnil ani vnímání obydlí jako takového. Oheň byl nahrazen jiným zářícím předmětem (v současnosti nejčastěji televizí), sada zbraní a nástrojů zůstala a čestné místo, kde se konzumují pokrmy, se přesunulo poněkud dál od zářícího předmětu. Ženy se snaží horečně navrátit původní důležitost místu spočinutí, ovšem zcela nešťastným způsobem.
Zcela mimo jsou snahy o zapojení mužů na „pobíhání s hadrem a prachovkou“, které lidský samec stejně není sto provádět s takovým nadšením a kvalitou, aby samička měla srovnatelný pocit uspokojení, jaký jí kdysi přinášel matriarchát.
Testováním na rozumovém trenažéru bylo díky dlouhodobému sledování zjištěno, že zatímco muž vyniká v logických úlohách žena je lehce lepší v postřehu a v citu pro jazyk. I když byl ke zkoumání vybrán jedinec s nadprůměrnou inteligencí, samička byla v hledání dvou stejných obrazců v poli o 50ti místech průměrně lepší, i když mužův rekordní čas byl téměř dvakrát rychlejší než ženy. Průměrný čas však byl kolem 2 minut 40 vteřin, což je téměř 20 vteřin za průměrným časem ženy. Naprosto rozdílná je struktura paměti. Zatímco v pexesu jsou obě pohlaví přibližně stejně dobrá, muž lehce vede v opakování po předloze, ale naprosto propadá v paměťové matici.
Z toho usuzujeme, že muž je naprosto nepřizpůsoben k tomu, aby vracel předměty na původní místo. Vzhledem k tomu, že má diametrálně lepší trojrozměrnou představivost, dokáže odhadnout i množství předmětů, které se na náhodně vybrané místo vejdou mnohem lépe než žena, což však samičku neuspokojuje.
V praxi to znamená, že přibližně stejně rychle jako žena rozeznáme ponožky pod postelí (postřeh), ale nechápeme, co na tom ženě vadí a proč by tam nemohly být (paměťová matice).
Mužova hlava navíc dorůstá (pochopitelně) větších rozměrů než hlava ženy. Nadočnicové oblouky již téměř zmizely, ovšem stále zůstává klenutá lebka, v níž výše posazený hlas samičky rezonuje mj. při určitých akustických vzorcích, které po dekódování představují slova jako: Kdy, proč, vždycky, nikdy a kolik. Akustický otisk jsme porovnávali se zvuky v přírodě mj. Cimmermannovou vylučovací metodou a dospěli jsme k překvapivému závěru.
Akustická stopa věty: „Kdy se konečně naučíš po sobě sklápět prkýnko?“ je z 95% totožná se zvukem, který vydá mamut, který se právě propadl do pasti. Archeologové nám sdělili, že tento fakt byl pro lovce signálem sebrat připravené kameny a nebohé zvíře připravit o život. Zde lidský samec prokazuje to, že rovněž evolučně vyspěl, protože tato i podobné ženiny věty téměř nikdy nekončí její smrtí, a to dokonce i když jsme figurantku za mamuta maskovali. (Během pokusu byla samozřejmě zajištěna ženina bezpečnost vrstveným neprůstřelným sklem a na místě pokusu byl zdravotník).
Existují však věty, které se s jinými zvuky, které nastartují instinkty lovce, shodují ještě větším percentuelním podílem. Záměrně je však neuvedeme, abychom některým méně zkušeným ženám, které navíc postihla emancipace, nezavdali návod, jak se vystavit nebezpečí.
Emancipace, kterou způsobil evoluční pokrok ženy, je malformací vnímání a u některých samiček vede dokonce i ke ztrátě některých pudů. Nejčastěji takto bývá utlumen pud sebezáchovy.
Ještě si nejsme zcela jistí, zda se jedná o genetickou mutaci nebo o nemoc, a to i přes to, že v některých skupinách pozorujeme jisté znaky šíření formou nákazy i u samiček, které prokazatelně znaky emancipace dříve nevykazovaly. Pro genetickou mutaci naproti tomu hovoří fakt, že postižení emancipací bývá většinou nevratné a přenáší se na potomstvo, aniž by se nějak zvlášť měnily její příznaky.
Jistotu máme v tom, jak se emancipace šíří v uzavřených menších komunitách. Nejčastěji je to vzduchem pomocí akustických vzorců. Tyto akustické vzorce sice většinou sice obsahují kapenky (rozhodně nechceme tvrdit, že feministky prskají), ale virus v klasické podobě nebyl objeven a na rozklad informací v akustickém signálu, abychom objevili případný softwarový virus, je v současném složení týmu zhola nemožné, protože se jeho členům při výzkumů dělá mdlo. Někteří odpadlíci, mj. skupina kolem Dr. Hummusse, navrhují využití lidského poddruhu známého širší veřejnosti jako „mužatka“, jako traslátoru, avšak většina našeho ústavu se tohoto postupu chce vystříhat, jelikož právě mezi tímto poddruhem je většina feministek a my bychom mohli vzorky kontaminovat. Další skupina vedená mj. JUDr. Slayerrem upozorňuje, že infiltrací feministky do našeho výzkumného týmu by mohlo být ohroženo samo fungování naší vědecké instituce a navrhuje spíše využití ženského typu tzv. „veselé kamarádky“. To se všeobecně setkalo s větším pochopením, ovšem tvrdé jádro našeho týmu, jehož jsem i já členem, tvrdí, že veselá kamarádka je sice pěkná věc, ovšem její využívání se málokdy omezí pouze na vědeckou práci při analýze akustických vzorců, což má negativní vliv na interpersonální vztahy mezi těmi výzkumníky, kteří jsou v tom okamžiku na pracovišti a mezi těmi, kteří o to přijdou. Je otázkou jestli kvůli krásné černovlásce s plným výstřihem a pokrokovým přístupem k páření riskovat existenci intistuce, která vznikala dlouho a bolestivě.
Při odpovídání na tuto otázku se objevil zajímavý fenomén. Emancipací se může v uzavřené skupině nakazit i muž. Někteří jedinci totiž začali tvrdit, že podstata „Veselé kamarádky“ je právě důsledkem blahodárného vlivu nákazy emancipací a že za hodiny vášně je možné oželit účast na některých radách a zapojit se do „pobíhání s hadrem a prachovkou“. Tady jsme odhalili celou nebezpečnost tohoto fenoménu, protože mj. mladší samci, kteří ještě akt rozmnožování považují za středobod své existence, byly téměř okamžitě pro. Rozhodli jsme se proto odpadlíky okamžitě izolovat od zbytku skupiny a zahájit intenzivní léčbu. Ta spočívá mj. v promítání dokumentárních filmů z prostředí rozvodového práva, pornofilmů a návštěvě erotického klubu. Nutno přiznat, že jsme se o kolegy báli, jelikož terapie probíhala nepřetržitě 7 dní a ještě po této době někteří jedinci tvrdili, že na domácích pracích není nic špatného. Přivolaný exorcista však po dalších 168 hodinách a spotřebování 8 výtisků Esquire, 3 Lamborghini, patnácti litrů finské vodky a 9 PS3 zahubil i poslední zbytky infekce.
Závěrem této úvodní práce je zjištění, že ani jeden člen lidského páru nemůže být změněn k obrazu toho druhého, ale samička se o to nikdy nepřestane snažit. Jediným zaručeným způsobem jak se vyhnout tomuto nátlaku je odmítat vytrvale soužití se samičkou, což je ale v přímém rozporu se smyslem existence lidského druhu, a proto jej v žádném případě nemůžeme doporučit.