Jsem nakažen

Měl jsem toho moc i ne moc. Psaní je však nemoc, zdravá nemoc a já jsem naštěstí celoživotně nakažen. Každá nemoc ruší účinky jiné nemoci. Ten, kdo je bulímiik nemusí se bát, že dostane infarkt zapříčinění sádlem v jeho těle. Člověk trpící vypadáváním vlasů má klid od vší. Já jakožto spisovatel nemusím řešit dlouhodobou depresí, a tak podobně. Vždy mi pomůže svět, který si vytvořím s pomocí propisky, papíru a své hlavy. V něm je možné vše. Tam si mohu léčit svoje komplexy, plnit si své životní sny a přání. Od prózy přes poezii až k dramatu. Jakýmkoli směrem mohu zdokonalovat a upravovat svoji (ne)moc. Nepotřebuji pomoc. Chci jen přežít další noc, abych mohl vypotit další (ne)mocné dílo.

Delší dobu jsem nepsal. Abstinoval jsem. Bylo to však na mě moc. Nesnesl jsem to. Nudil jsem se a přehlížel krásu života, která nás obklopuje. To není nic pro mě. Jsem vděčný za to kdo jsem, kde jsem a proč jsem. Slibuji vám na Williama Saroyana, že vás ještě poprskám svojí (ne)moci.