Soužití s menšinami

Zajisté se shodneme na tom, že tvoříme jako Evropané jakousi ucelenou civilizaci. A nejspíše se mnou budete také souhlasit v tom, že je zde spousta těch, kteří ji s námi sice zatím nesdílejí, leč rádi by. Sjednotíme se také v tom, že je nazveme menšinami, ať už kulturními, etnickými, či náboženskými. V čem se ale jako zástupci euroamerické civilizace rozhodně neshodneme, je to, jak na ně budeme nahlížet a jak se k nim hodláme stavět. Jsou dvě možnosti – buď je budeme akceptovat jako sobě rovné a přijmeme jejich důvody pro to, proč jsou zde, a pokusíme se nastolený problém, pokud tedy situaci jako problém uznáme, ale soudím, že bychom měli, co nejrychleji vyřešit cestou kompromisu a vzájemných dohod. Nebo se k těmto minoritám můžeme stavět jako k lidem podřadnějším než jsme my sami, k entitám, které buď nebyly schopny se ve své zemi udržet kvůli své touze parazitovat na vyspělejší civilizaci, nebo ji chtěli rozvrátit od základů, nic si z ní nevzít a nic jí nedat, pouze ničit.

Nechme na pokoji menšiny v naší zemi a podívejme se na problém většího rozsahu, na konflikty z hlediska evropského. Víme, že mnoho evropských historických mocností, zejména Británie či Francie, vlastnilo v minulosti nespočet kolonií na ostatních, dovolím si tvrdit zaostalejších, kontinentech; zejména v Africe, či jihovýchodní Asii. Po pádu koloniálního systému se vytvořily nové státy, mnohdy s nejasnými nebo konfliktními hranicemi. Navíc se moci většinou ujaly vojenské kliky a ti odvážní z občanů se rozhodli utéct a vrátit zpět ke svému kolonizátorovi, do Evropy.

Což v té době ale nečinilo pražádný problém, jelikož pracovní síla byla potřeba a tito imigranti byli ochotni pracovat za menší mzdy než rodilí Francouzi, či Britové, a spokojili se i s horšími pracovními podmínkami. Tak jich přicházelo čím dál více. Jelikož byl v Evropě tehdy rozvinutý sociální stát, nepůsobilo jim to žádné potíže. Navíc se očekávalo, že se poté, co si zlepší životní úroveň, buď vrátí do rodné vlasti, nebo že se smísí s domorodým obyvatelstvem, jenže se tak ani tak nestalo. Na rozdíl od jejich domovů zde také byla daleko lepší zdravotní péče a mnoho z jejich dětí se dožilo vyššího věku. Pak ovšem nastal problém, jelikož potomstvo si nevážilo toho, co museli zažít jejich rodičové, a jak už to tak chodí, začali se bouřit. Společně s druhou generací imigrantů nepřijímali ani svou novou vlast, jenže ani tu původní – zkrátka cítili, že nepatří nikam.

Došlo k tomu jak vlivem chudoby, tak společným životem v ghettu, nezaměstnaností a nedostatečným vzděláním. Ti, kteří byli ve svých životech úspěšní, dokázali se vymanit z ghetta a jít dál, později tvrdí, že žádnou diskriminaci kvůli své odlišné etnické příslušnosti nezaznamenávali. To ale nemůžeme říci o těch, kteří se ze života na ulici vymanit nedokázali – ti na xenofobii a ve většině případů i islamofobii (většina těchto imigrantů byla z muslimských zemí) upozorňovali neustále. Čím to ale je? Je to tím, že by diskriminace a opovrhování neexistovalo a oni jej pouze paranoidně hledali tam, kde nebylo? Nemyslím si. Pohrdání jinými etniky existuje už od pradávna (vzpomeňme třeba jen na babylonské zajetí židů, či na středověké židovské pogromy) a ti, kteří dosáhli nějakého vzdělání a úspěchu, zkrátka vyvraceli obecné představy o přistěhovalcích, se nad to dokázali povznést a ani toho vůči nim nebylo směřováno tolik, jako vůči nezaměstnaným, kteří se jen potulovali městy.

Proč těmto imigrantům ale stále poskytujeme přístřeší a možnost patřit do naší civilizace, když jimi tolik opovrhujeme a nechceme je zde? Odpověď je jednoduchá – vymíráme. Ano, je to tak. Už několik desetiletí se evropské země potýkají s prudkým úbytkem porodnosti. K tomu, aby civilizace přežila, je třeba míra porodnosti o hodnotě 2,2 dítěte na matku. Dnes je ale většina evropských států hrubě pod touto hranicí. Francie – 1,84, Spojené království – 1,66, Německo – 1,39, Česká republika – 1,21. Musíme ale vzít v úvahu, že porodnost etnických Francouzů a Britů je daleko nižší. Pokud se ve Francii nachází 8% muslimů, jejichž porodnost se pohybuje kolem tří až čtyř dětí na matku, celkový průměr to viditelně zvýší. S klesající porodností jde ruku v ruce i úbytek obyvatel. Sociologické prognózy pro rok 2050 jsou katastrofické: francouzská populace má sice klesnout jen mírně, o osm procent, Spojené království o dvanáct. Jiné země na tom jsou ale daleko hůře – Německo 34%, Itálie 35%, Ukrajina 43%, Rusko 22%, Česká republika 17%. Když dáme tato čísla dohromady, dojdeme jako OSN k závěru, že v roce 2300 bude v Evropě žít pouze 5% dnešního počtu obyvatel. Jenže ač Evropa vymírá, třetí svět se rozšiřuje nezměrnou rychlostí – některé země by měly za 50 let narůst o polovinu (Egypt), jiné dokonce pětinásobně (Jemen – porodnost 7 dětí na matku). Je nemožné, aby země, jejichž většinu území zabírá poušť a průmysl je na velmi chatrné úrovni, dokázaly uživit tak nezměrný počet obyvatel. Je proto pochopitelné, že se lidé stěhují k nám.

Tolik k faktům. Ta nezměníme. Víme, že sem proudí davy muslimů a jiných přistěhovalců, ale co s nimi? Je jisté, že vymíráme. Za pár století po naší starobylé a drahé evropské kultuře nezůstane zhola nic. Všechna ta moudrost a umění věků, shromažďované po mnoho staletí zmizí, jen se po nich zapráší. Je to ale jediný možný krok, který můžeme podniknout? Naštěstí ne. Vím, že se mnou nebude spousta z vás souhlasit, ale proč nepřijmout část jiných kultur ve formě přistěhovalců? Není jedno, jestli naše kultura padne úplně nebo zda z ní zůstane alespoň zbytek, který se smísí s ostatními, ale hlavně že se zachová? Ano, je pravda, že řešením našeho vymření je zvýšit porodnost, ale jak toho chceme dosáhnout? Rozvoj civilizace a technický pokrok nemůže fungovat v souladu s přírodou. Na tom se, věřím, shodneme. Tím, že jsme začali bádat a prahnout po vědění a osobním rozvoji, což vyústilo v kariérismus, jsme se museli vzdát nespočtu potomků. Chceme-li zachovat civilizaci, což chceme, neboť se bez ní neobejdeme, není možnost, jak prudce zvýšit porodnost. Proto se ptám: Je opravdu tak strašné přijmout jiné kultury, i s jejich zákony a zvyky? Je jisté, že se také budou muset naší společnosti přizpůsobit, alespoň zpočátku, takže si myslím, že obavy z tvrdých zákonů a trestů nejsou namístě. Zatím tedy ne.

Slyšel jsem názor, který přirovnával vpád muslimských přistěhovalců k dobytí Římské říše barbary ve čtvrtém století po Kristu. Do Říma vpadly barbarské kmeny a rozvrátily už tak zkaženou a vnitřně shnilou civilizaci. Ano, souhlasím s tím, že se náš euroamerický svět v mnohém podobá Římské říši té doby. Příliš jsme dali na vymoženosti doby, odpoutali se od morálky a světové dění určuje jedna významná mocnost. Tím ale podobnost končí. Nemůžeme přirovnávat barbarské, ozbrojené kmeny, jejichž cílem bylo rozvrátit říši, k muslimským imigrantům, kteří přicházejí v rodinách a mnohdy chtějí jen žít lépe, než žili ve své zemi. O to Vandalům, Gótům, ani Hunům nešlo. Ti neuznávali vymoženosti impéria a chtěli jen novou půdu pro zemědělství a zlato a majetek z římských domů. To opravdu není záměrem muslimů. A budeme-li se na ně dívat jako na společnost, která se snaží dostat do všech sfér lidské činnosti, a jejímž cílem světovláda a absolutní kontrola nad vším, co Matka Země hostí, nejsme už někde jinde, než jsme chtěli? Máme opravdu tyto paranoidní a konspirační teorie zapotřebí?

Chápu, že mnoha Evropanům může nárůst menšinových populací připadat děsivý a ohrožující. Internetem dokonce koluje jedno pozoruhodné video, které před tímto nebezpečím varuje. Sice používá přehnaná čísla a je vytvořeno velmi sugestivní formou, ale nemůžeme mu upřít, že alespoň přispělo ke všeobecné diskuzi na toto téma. Tvrdí, že v Nizozemí je 50% všech novorozenců muslimských. Vzhledem k tomu, že v Nizozemí tvoří muslimové asi 5% populace a ženy mezi 15-50 lety tvoří 25% Nizozemců, znamená to, že je v této zemi asi 760 000 muslimek ve věku, ve kterém je možné plodit potomstvo. V roce 2007 se zde narodilo přibližně 181 000 dětí. Je to sice údaj tři roky starý, ale pro naše potřeby postačí. Znamená to, že se 90 tisíc novorozenců narodilo muslimkám. Čili v onom roce porodila každá osmá muslimka jedno dítě. Předpokládáme li, že se toto opakuje každým rokem, vyvodíme z toho, že každá muslimka každých osm let porodí dítě. Celkem to činí přibližně 4,5 dítěte za život. Číslo zdá se není nijak přehnané, ale uvažme, že porodnost v zemích, odkud do Nizozemí proudí přistěhovalci, činí okolo 3 dětí na matku, navíc zde počítáme s rodičkami od 15 do 50 let, kdybychom rozsah zúžili, což by více odpovídalo realitě, dostali bychom číslo daleko vyšší než tři – vypovídá to tedy ještě více o přehnanosti výroku. Soudím tedy, že není třeba se nikterak imigrace děsit. Ano, někteří jsou sice radikální, někteří dokonce agresivní, ale zaprvé je to také díky naší islamofobii, na kterou reagují, a hlavně se jedná o menšinu. A lidé, vzpamatujme se, přece nebudeme na základě menšiny posuzovat celek!