Nejen dveře

Po delší době jsem se, z nějakého záhadného důvodu, dostal k přemýšlení. Zamyšlení se týkalo hranice mezi slušným chováním a řiťolezectvím. Tato myšlenka na mě dosedla ve chvíli, kdy jsem jakémusi cizímu mladíkovi podržel dveře u výtahu a on se nad tím podivoval celých pět pater. (zřejmě měl podezření, že jsem gay a chtěl se ve svém mínění utvrdit, nebo ho vyvrátit) Otázka zní: komu podržíme dveře a proč? Otevře-li muž cizí mladé dívce, považuje se toto za zcela normální. Proč? Pán to rozhodně nedělá proto, že celý život toužil státi se dveřníkem. Toto téma mě zaujalo natolik, že teď sedím v restauraci a pozoruji chování lidí, kteří procházejí dveřmi. Viděl jsem ze zabaru ( slovem zabar mě ohromila krásná cizí dívka před cca 15 lety ) procházet dveřmi stovky lidí a tak si chci ověřit, jestli se poměry změnily. Závěr je tento: nezměnily. Důchodci si přidržují navzájem a vždy si poděkují. Teenager bez servítek přibouchne dveře své holce před nosem a společně se tomu smějí ještě u druhého drinku. Nejzajímavější je pozorovat muže středního věku - lovce. (nezaměňujte základ slova lov s love)
Hromečku, upomínka v mobilu mě nutí jít udělat něco pro své duševní zdraví. ..a takhle tu knihu píšu už několik měsíců. Tak i pro čtenáře obšťastníčku - pokračování někdy příště…