POHLED SKRZ

Objektivně učiň pohled skrz, skrz svět, vzduch a žáby, co potravou se tráví a opomenou tvrz, jejíž kytky trousí pomocníky múz lidem, v nichž zažehne stéblo jistého nádechu opustit směs stálých barev a činů v řadě následných, opakjujících se vodokruhů, které pozbývají smyslu i krásy, která nalézá se jinde. Jak mohou všichni tak slepě plout? A pocity své nekřičet ani do zdi s tmou, která obklopuje přízrakem, skrývá tyto řádky, a pocit ve mě ukrytý tím světlo nezničí. Omylně stojíš opodál, když rozhodnutí padne a ty nevydáš se cestou otevřenou i za dne, kdy lid ovšem vlál kolem tebe mocnou rukou opovržení. Vystup z barev, šedi či mlhy, když nabízí se ti to pravé. Pouhé marnotratnosti zde ti pozbydou smyslu, v pochopení smyslu skrze skrz dokážeš žít.