Vyznání

Já jsem ti nikdy nechtěla ublížit lásko.
Každým dnem bych ti nejraději pořád ukazovala, že tě miluji víc než sebe a víc než kohokoliv jiného na celém širém světě.
Ovšem ve chvíli, kdy nastoupí mé ego, které tolik nenávidím, ukazuji ti pravý opak a pořád a pořád tě zklamávám. A za to se nenávidím.
Nevím proč se to tak děje, když uvnitř sebe cítím, jak moc bych tě v těch chvílích chtěla obejmout a jak moc tě chci políbit a jak moc se chci na tebe dívat a vědět, že je vše v pořádku. Opravdu nevím, asi jsem v tomhle ještě nezralá a musím na sobě začít hodně pracovat.
Nic v životě není samozřejmost a já o tebe nechci přijít jen kvůli tomu, že neumím zacházet se svými vnitřními pocity. To nedovolím.
Kdo jiný mě může změnit, než-li já sama?
Chci to dokázat, už jen kvůli nám.
Miluju tě a chci s tebou být po zbytek svého života.
Ty jsi můj nejstabilnější bod a já chci být zase tvůj. Nechci aby se mi měnily nálady z vteřiny na vteřinu, to prostě nejde, to nechci.
Ale vím co chci. Probouzet se vedle tebe a usínat vedle tebe po celý svůj život, po celý náš život.
Už tě nechci zklamávat. Moc bych si přála, aby si mi zase plně důvěřoval.
Miluju tě a to se nikdy nezmění.
Jsi mou životní láskou.
Víš, asi teprve tady začíná láska.
Milujeme se ne proto, jací jsme, ale i přesto, že takoví jsme.

Miluju tě, Tvá žena Lucinka