Strach ze smrti je trýznivější než sama smrt.

Strach ze smrti? Strach z opuštění svých blízkých?Ano musím souhlasit.Pro člověka, který odchází z našeho světa a ví dopředu, že chvíle na tomto světě se mu krátí, že tu zanechá své přátele a blízké opuštěné a zarmoucené, je určitě tisíckrát horší něž sama smrt.
Když se tedy budu na tento výrok dívat tímto pohledem. Musím souhlasit.
Protože co je to smrt? Smrt je jen slovo vymyšlené pro odchod naší duše někam do neznáma. Je to opuštění naší tělesný schránky. A z toho přece nemusí mít už člověk strach. To přece nebolí? To už si snad člověk ani neuvědomuje. Hádám, přesně nemůže nikdo říct, jaké to vlastně je, protože až naše duše bude odcházet nebudeme mít možnost to někomu povyprávět.
A teď se zamysleme nad tím, jak náš odchod vnímá okolí? Jak se musí člověk cítit, když ví že odchází z jejich života někdo koho má rád a nemůže mu nijak pomoci. Pro něho není nejhorší strach ze smrti a ani sama smrt. Ale to co následuje po odchodu blízkého.
Představte si to co zbude.
Ta prázdnota, tíseň. To vědomí, že svého kamaráda, přítele, příbuzného a nebo třeba jen domácího mazlíčka už nikdy neuvidí, nepohladí, neřekne mu jak ho má rád, jak mu teď chybí.
Už nikdy se nebude moct omluvit za chyby, které udělal a nepřiznal je. Až teď si člověk uvědomí, jak rád by se omluvil a vše napravil. Dopadne na vás tíha smutku a bolesti.
A co nám tedy zbude? Snad jen krásné vzpomínky, fotky a jeho obraz v naší mysli, který se po čase rozostří, potemní, schová se za bílou mlhu. Vybledne.
Tak a teď mi teda řekněte, je trýznivější ta představa, že někdo opustí náš svět a nebo ta prázdnota, ticho, bolest, které nahradí místo v našich srdcích za nám blízkou osobu.