Zamyšlení pod lípou

Roste již asi dvacet milionů let, v letních vedrech je pod ní příjemný chládek.
Scházejí se v jejím stínu milenci a lípa jejich tajemství nikdy neprozradí.
Vyskytuje se v uměleckých dílech, je inspirací pro autory.
I po pokácení je užitečná pro řezbáře.
Její květy jsou léčivé, je medonosná a nakrmí včelky.
Dala název mnoha obcím a i třeba městu Česká Lípa.
Lípa byla považována za ochranný strom rodů a rodin, při narození prvního dítěte se vysazovala v zahradě nebo blízkosti stavení, taky prý do ní nikdy neuhodil blesk.
Dříve ji lidé uctívali, nedovolili aby byla ničena. Dnes už se to říci nedá.
Její ratolesti se objevovaly ve znaku Československé republiky, je na prezidentské standartě i na státní pečeti.
Lípa je národní strom.

Nejen toto, ale ještě mnohem více je naše česká lípa.

Mám lípy ráda, nejen pro jejich vůni květů, příjemné šustění listí ve větru, ale ten strom má krásný košatý tvar a je nepřehlédnutelný. Jen je škoda, že blesk, který nevynechá ani lípu, tady nedaleko v poli jednu poničil. Ale to se v přírodě stává. Mnohem horší a smutnější je ničení rukou člověka.