Vztahy mezi muži a ženami

Tvrdí se, že ženy pocházejí z Venuše a muži z Marsu. Jsme ale přece stejný živočišný druh, tak proč spolu nemůžeme vycházet a žít společně v souladu a harmonii?
Kdysi dávno někdo řekl, že muži budou vládnout ženám a ženy jim budou sloužit, podvolí se a budou plnit jejich přání – i když někdy to jsou spíše rozkazy. A jednoho dne si ženy řekly dost! Nyní se karta obrací a ženy se snaží vyrovnat mužům. Chtějí mít stejná práva, stejné pracovní možnosti. Pokud by se tento převrat nesl opravdu v duchu rovnoprávnosti, bylo by vše v pořádku. Ale po letech, kdy byly ženy utlačovány, se původně něžné pohlaví snaží převzít žezlo a vládnout mužům. Je tohle správné? Má jedno z pohlaví nárok na to velet druhému? Osobně si myslím, že nikdo by neměl mít navrch. Ani jedno pohlaví by nemělo být něco víc, než druhé. Ovšem v některých rodinách panuje tyranie muže a poslušnost ženy až dodnes. V těchto poměrech, které existují převážně v islámských rodinách, žena nemá právo na nic. A není jen podrobena svému manželovi, ale i bratru, otci nebo jinému příbuznému. Samozřejmě muži. Samy ze své vůle nemohou o ničem rozhodovat. Ani o tom, zda se za muže, kterého jí někdo určil, chce nebo nechce provdat. Není to trochu přehnané? Kde je ženská důstojnost? Kde je svoboda? Kdyby tato situace byla naopak, líbilo by se to mužům? Domnívám se, že zdaleka ne. Ti by se vzepřeli mnohem dříve, než to udělaly ženy.
Nadřazenost se promítá bohužel i do pracovního kolektivu. Šéfuje-li jedno pohlaví druhému, obě mají tendence si navzájem dokazovat, kdo je tady pán. Žena i muž se slepě domnívají, že si můžou jeden na druhého dovolovat, dokonce se zde objevuje i sexuální obtěžování. V tomto problému nevystupují jen muži, jak by se mohlo zdát, ale i ženy. Podle mého názoru, muži jen se ženami flirtují a i když je to ženám nepříjemné, muži to neberou na vědomí a mnohdy přesáhnou hranici pouhého flirtu. Myslím si, že žena tuto věc udělá z toho důvodu, že ji v minulosti nějaký muž také sexuálně obtěžoval. Ale kdo ví, co ženy k tomuto chování vede, třeba je to také flirt, jehož číše přetekla. Tento problém se vyskytuje jak u žen, tak u mužů. Opět je to boj mezi pohlavími.
Ženy mají jeden hrozný zlozvyk ve společném soužití s muži. Jakmile se žena ocitne v roli přítelkyně či manželky, po čase převezme roli matky. Začne se ke svému manželu či příteli chovat jako k malému dítěti, vše mu připomínat, a dokonce jej vychovávat. To, že se ženy o své milé starají, vaří jím, perou, uklízí po nich a jsou jejich osobním diářem, se mužům líbí. A po nějaké době si na to muži zvyknou, zleniví a už s nimi žena nepohne. Jak se této chyby mohly ženy dopustit? Nechaly muže ze samé lásky zpohodlnět a ani je nenapadlo, že v tomto stadiu už muže nepřevychovají, aby byli opět samostatní. Nemají se k nim chovat jako k nesvéprávnému, ale jako ke svému rovnocennému partnerovi. Můj názor, jak to vše vzniklo, je takový, že když mladá dívka vidí, jak její matka vychovává svého manžela, dívčina otce, jedná potom ve vztahu ke svému muži naprosto stejně. A tento nešvar se přenáší z generace na generaci.
Je mnoho problému, co mají ženy a muži mezi sebou. Proč si tolik nerozumí? Hlavním problémem je rozdílné uvažování. Muži jednají spíše prakticky a materiálně, ženy se řídí svými city. To bude asi důvod častých hádek a neshod, že? Zástupci obou pohlaví mohou říkat to samé, ale oba to rozdílně vyjádří, správně se nepochopí a potom je z toho mela. Nejhorší ze všeho je, když si lidé mezi sebou problémy nevyříkají a dusí je v sobě. Bublina problémů je čím dál větší, a je jen otázkou času, kdy praskne. Jisté však je, že jednou prasknout musí.
Ženy a muži by se od sebe měli navzájem učit a snažit se naslouchat jeden druhému. Muži by měli více chápat ženy, respektovat jejich přání, citové projevy a vím, že je to těžké, ale měli by se naučit číst mezi řádky. Ženy vysílají spoustu tichých signálů. Avšak bohužel praktičtí muži, kteří uvažují pouze reálně a nikdy se neobrátí na své pocity, signály žen nikdy nezachytí, pokud opravdu nebudou chtít. Naopak ženy, by měly mužům své chápání světa usnadnit, s muži jednat více prakticky a vše jim říkat narovinu a nepřetvařovat se. Také by se nikdy neměl povyšovat jeden nad druhého. Pocit méněcennosti nemůže nikdy dělat dobrotu a nikdy neučiní člověka, který se tak cítí, šťastným. Společné soužití je také o spoustě a spoustě kompromisů. Nikdy vztahy nebudou ideální, ale pokud lidé budou dělat kompromisy, najdou tu správnou cestu ke společnému a spokojenému životu.