Umění smrti

Chvilka slabosti, bezmoc… Chceš utéct, ale připadá ti, že nemáš kam. Na chvilku chceš opustit tenhle svět, roztáhnout křídla, vzlétnout a letět pryč. O návratu a bolestném pádu nepřemýšlíš. Uděláš první samostatný krok do neznáma a chvíli si připadáš lehký jako pták. Přivíráš oči samou extází, nevidíš, co se blíží. Náhle oči otevřeš. Hrůzou se ti stáhnou panenky. Tvrdá zem je blízko. Nemáš už čas své oči zavřít – je konec…

Další temný prázdný den. Další prázdná slova, lživá gesta. Nechceš už to snášet a řešení je přece tak blízko. Nesmělé tiché kroky po podlaze, vrznutí dveří a následné otevření skříňky. V ruce se ti zaleskne malý lesklý plíšek a v tvé krvi začne proudit adrenalin. Máš strach, ale touha okusit bolest je silnější. Rozhlédneš se, sedneš k okraji vany a plíšek si přiložíš k zápěstí. Párkrát řízneš a bolest začne dusit tvé tělo, prolévat tvoji krev. Ruka padá k zemi. Ozve se zvuk padající žiletky. Smutná diagnóza – ubohý konec…

Mít jednou sílu změnit svůj osud. Držet život pevně ve svých rukách. Nedostávat rány – ale zároveň zasadit si tu poslední. Jak zoufalé a zároveň osvobozující. Stačí jen zvážit – ano či ne. A pak už ledový kus kovu ukončí tvůj život. Zavrtá se do hlavy plné tvých snů, myšlenek, názorů, plánů a tužeb. Stačí jen jeden obyčejný pohyb prstem a osud náhle není tím, kdo káže, ale tím kdo se musí přizpůsobit. Osud byl silnější – ty jenom slaboch…

Nepoznat rozdíl mezi pravdou a lží, realitou a hrou. Hra se smrtí a životem. Nebezpečná hra, do které se tentokrát chceš vrhnout po hlavě. Máš už dost svých nesplněných předsevzetí, máš dost všech marně daných slibů. Jen těch pár bílých kuliček ti může dát jistotu. Ony nikdy nelžou, nejsou proradné. Jen splní tvé zoufalé přání. Pomalu vkládáš do úst jed za jedem. Necháš trávit tvou krev, obelhávat své smysly a hnít mozek. Vybral sis nebezpečnou hru – ve které jsi však zůstal jen poraženým…

Obyčejný den, plno tvých obyčejných úsměvů. Nic netušící okolí a tvé obvyklé kroky. Obrovská rána! Ty ode dneška již nejsi…Malý, avšak ostrý kov navždy zakončil tvou životní pouť a neptal se, co chceš nebo ne. On rozhodl za tebe, rozhodl za všechny tvé blízké a nedal ti šanci. Ta bolest všude kolem – je jí opředen vzduch, obklopuje domy a zastiňuje slunce. Ty – bezmocně ležíš pod kopou hlíny a drahý příteli musím ti říct – jsi vítěz, i když už nejsi… A to proto, že si chtěl žít…