Slavný

Tak mě napadlo co by se stalo, kdybych byl jednou světově uznávaný spisovatel, třeba něco mezi Karlem Mayem, Victorem Hugem a Boženou Němcovou. Za mého života by to asi ještě moc slavný nebylo, možná tak beseda se školáky nebo občasné pozvání do pořádů typu Uvolněte se prosím. Zato po mé smrti by se to rozjelo. Už nad rakví by plakali stovky fanoušků a obdivovatelů a naopak desítky příbuzných, ať už pravých nebo domělích, by se rozplývali nad představou kolik asi hodí autorská práva a prodej mých nemovitostí. Ve stejnou dobu by všechny noviny psaly o tom, že zemřel největší ze spisovatelů jaké kdy naše vlast a možná i Evropa měla. Továrna kam jsem chodil 30 let do práce by byla uzavřena a přebudována na mé muzeum a jezdily by do ní tisíce turistů z celého světa, podívat se na místa, kde jsem trávil tolik času. Každý kdo mě třeba jen potkal na ulici by tvrdil, že byl můj kámoš a dokládal by to tím, že jsem mu tykal.
Den mého narození by se stal státním svátkem a na jména jako Hrabal, Hašek, Neruda nebo Cosmas by si nikdo ani nevzpoměl. Ve školách by se všechna má díla stala pro příště jedinou povinnou četbou a jejich znalost by byla považována na celém světě za důkaz vzdělanosti jednotlivce. No je to pěkná představa, teď už jen zbývá napsat pár desítek vynikajících knih a .... umřít. Aspoň jedno z toho se mi určitě povede, takže to mám z poloviny doma...