Kolik je na světě lidí, tolik je na světě cest

I když je to normální, i když je to obyčejné – je to vlastně trochu zvláštní. To, jakou cestou se chce každý z nás ubírat. To, jaké má plány. Své. Originální. Nudné nebo bláznivé. Ambiciózní nebo při zemi. Naivní nebo realistické. Všechny jsou svým způsobem krásné. Každý sen má něco do sebe…
Bára má plán – chce si udělat nástavbu a pak jít do Prahy na vysokou školu. Nechce se vdávat, dokonce nechce ani děti. Bude žít u rodičů až do 36 let a pak se osamostatní. I tak je ale bude chodit navštěvovat každý den. Tuči chce v říjnu dopsat svoji novelu, poslat ji vydavatelství a za našetřené peníze jet po Novém roce do Paříže se svou přítelkyní. Petra chce jít po škole na vysokou školu do Ústí nad Labem a spolu s kamarádkou a jejím přítelem žít v bytě 1+2. Pan Božský chce jít po škole na policejní akademii, pak chce dělat 10 let policistu a odejít za tučné odstupné. Do Prahy do garsonky se mnou jít nechce – prý to nezvládneme. Jana chce po střední škole odejít do Austrálie, studovat tam a najít si práci. Všechno už má promyšlené – vízum, bydlení, brigádu… Nic ji nemůže překvapit. Evča má v plánu jet do Velké Británie, vdát se za fotbalistu (svatba bude na stadionu), dělat masérku fotbalovému týmu a mít kupu dětí – samozřejmě fotbalistů. Všichni mají nějaké plány…
Já chci za měsíc zhubnout 4 kila, v polovině října chci dopsat svou povídku a poslat ji nakladatelství. Nepočítám s tím, že mi ji vydají, ale doufám v to každým dnem víc a víc. Po maturitě bych chtěla projet celou Evropu s Panem Božským a partou kamarádů. Jsou tím nadšeni. Já taky. Ale kde vezmeme peníze? Po střední chci jít na vysokou do Prahy. Vybrala jsem si ten nejtěžší cíl – Karlova univerzita. Mám malou šanci, že mě tam přijmou. Nikde jinde ale nenajdu obor antropologie, který bych chtěla dělat. Po vysoké mě čeká cesta do Ameriky – prostě jen tak sbalit kufry a odjet neznámo kam. Chtěla bych poznávat svět. V karavanu nebo autě, to je jedno. Možná se v Americe usadím. Třeba mi učaruje život velkoměst, jedinečná anonymita v obrovské spoustě lidí, třeba mi učaruje ten rušný noční život zábavy a hříchu. Možná se přiblížím svým hrdinům z typických amerických filmů. Anebo se vrátím do Evropy a usadím se ve Švýcarsku. A stanu se slavnou fotografkou, která bude dál psát…Anebo – prostě budu sedět doma na zadku a sepisovat přihlouplé úvahy…