Teprve až když něco ztratíme, uvědomíme si, jakou to pro nás mělo cenu

Myslím, že jedním z lidských údělů v životě je úděl ztrácet. Ztrácet hmotné věci, city, myšlenky, rozum. Na konci našeho života ztratíme i onen život sám. Ne každý se dokáže se ztrátou smířit. Někomu to trvá jen krátkou chvíli, někomu tato změna trvá měsíce, ne-li roky. Nazývám „to“ změnou, protože v jistém slova smyslu to změna je. V tomto případě už ale hovořím o záležitostech citových, víceméně.
Od narození něco ztrácíme. Když opustíme pohodlí bříška naší maminky, první věc, co nám vezmou, je pupeční šňůra, která nás spojuje s bytostí, jež nám dala život. A od této doby ztrácíme stále, ale také mnoho získáváme. Ztrácíme dětskost, hravost, naivitu.
Vrátíme-li se do našich dětských let, na pískoviště, jistě si vzpomeneme na to, jak jsme začli postrádat hračku, kterou nám vzal náš malý kamarád naproti přes plot. Komu se to nestalo? Myslím, že všem. A jestliže říkáte, že vám ne, tak si to jistě jenom nepamatujete.
Postupem času ale zjišťujeme, že hračky nejsou to nejdůležitější v našem životě. Co třeba pověst? Najde se někdo takový, kterému je jeho pověst naprosto lhostejná? Možná, že ano, ale budeme muset hledat opravdu důkladně. Celý život máme dobrou pověst, bereme ji jako samozřejmost, jednou ji ale ztratíme a my zjistíme, že nám na ní záleží víc, než jsme si byli schopni přiznat.
Zdraví? Každý o něm mluví. Všude si o něm můžeme přečíst. Všude se dozvíme, jak o něj máme pečovat. Opečováváme naše zdraví dostatečně? Dokud jsme zdraví, myslíme si, že všechny nápory vydržíme. Po čase zjistíme, že tomu tak není. Zeptejte se nemocných, jak si váží svého zdraví. Jejich odpověď bude určitě rozdílná, než odpověď zdravého.
Láska? U této „věci“ jsme si vědomi její hodnoty možná ještě před tím, než ji máme. Z části. Z poloviny. Stejně tak jako o zdraví a o pověst o ni musíme pečovat. Jestliže ji zanecháme pohozenou, přijdeme o ni. Láska je ale dlouhá kapitola v našich životech, kterou pozná každý z nás. Ať už dobrovolně nebo naopak.
Ale co je pro vás ze všech těchto a jiných „věcí“ nejcennější? Pro mě je to život. Ne můj, ale mých přátel, mé rodiny, mých blízkých. Každý si ale svůj život a své hodnoty uspořádá jinak. Podle mého názoru se ale v mnohých budou naše názory scházet…..