Power future

Zdálo se mi o krásném zasněženém dnu… všude svěží, zimní vánek. Obohacující mě svou krásnou životodárnou energií. Já se jen brouzdala, pomalu a lehce našlapovala na křupající vločky a nedívala se ani dopředu, ani dozadu… Pokračujíc po pěšině, bez myšlenek na cokoliv zlého, se mi do cesty postavil stín… bez těla… pouhý odraz světla štěbetající o lásce, naději a štěstí… Přesně takové kouzlo potřebovala má upadající duše… Nadšeně a bez nadsázky padaly úsměvy nalevo, napravo… Po pár nekonečných chvílích se stín rozplynul v denní šedi… Zmizel nejen on, ale i veškerá pozitivita z mého života… Nastalo temno, prázdnota, bolest… A proto jsem se ráno po probuzení, podívala skrz zrcadlo a pověděla si: Hej, Ty tam… Chceš mít plný život jako v nesplnitelném snu, nebo s sebou nechat cloumat hrozby budoucnosti, jen kvůli lásce, která pomalu opouští tvoje bytí?...

Právě jsem bdělá, koutky mých rtů se zatím sic nuceně, ale přesto tlačí směrem nahoru a duše se škrábe k výšinám lidské náruče… Vím, že z výšin se padá hůř, ale za zkoušku to stojí, nebo ne!?