Tři Hodiny v Noci

Tři hodiny v noci...
Zas nemůžu spát, je mi špatně ze sebe, ze svých skutků. Je mi špatně při pomyšlení na svou shýralost na svoje činy... z rozmaru duše a mysli?
Je tomu vůbec tak? Je to jen z rozmaru? Nebo je za tím něco víc? Proč, proč pořád dokola dělám věci, o kterých vím, že za nějakej čas se za ně budu stydět?
Snad pro svoji neúctu k sobě? Snad pro chvíle zapomění? Nebo snad pro pár pírek z křídel andělů?
Snad pro ty tři hodiny v noci, vlastně už ráno...
Asi pro ten zvláštní čas, kdy se noc mění v den, kdy už začíná svítat, teď v červenci.
Snad pro tu romantickou dobu milenců, co se z páru stávají dva, když si dávají dobrou noc a stejně vědí, že do rána už neusnou... to z myšlenek na svou druhou
polovičku.
Snad možná proto a možná taky ne.
Možná jen pro ten zvláštní čas, kdy už jen člověk vyčkává na kohoutí zakokrhání, co zahání temné duchy.
Možná...
Ale nic nemění na tom, že tu pořád sedím a hnusí se mi
můj odraz na vypnuté obrazovce...