Lidé hodní, téměř milí ale nepochopili

Doznívá jedna árie
milostná árie od kočky na ulici
Listí se zavírá do sebe
jako ruce čekající na modlitbu.
Napjatě
Netrpělivě
Hlad po duši, která by přinesla víno pochopení
je větší než balvany pokryté vyprahlým mechem
A kde Bůh mlčí otevřel ústa člověk
Narušil oblázkem slov
Hladinu řeky ticha.
A proč
A proč
Když ta stejná řeka chtěla mluvit
A víc než řečí.
Ten člověk řeku vysušil, říkajíce přitom
zde mluvit mám já
zde stojí mé království
má hrdost
mé lidství
můj názor
Ale v korytu není už ani kapka
Která by smočila
usychající ústa
Zůstává jen veliké nepochopení
Peklo přitančilo pouští
i do lásky
Chybí nám tu nějaká
Božská
Pokora
Volha nebo třeba Odra.