Jsme svobodní?

Jsme svobodní?

„Jeden mladý muž šel za slunného odpoledne lesem, když tu na něj náhle zaútočil tygr. Muž začal co nejrychleji utíkat. Tygr ho už doháněl. Muž zrychlil. Doběhl na okraj lesa a běžel do polí. Tygr se přiblížil. Většina pole už byla za ním, když tu se najednou dostal k propasti. Nemohl ani napravo, ani nalevo. Tygr se rychle blížil. Jediné, co mohl muž udělat, bylo vrhnout se přes okraj. Učinil to a zachytil se o úponek nějaké rostliny. Tak visel a nemohl nahoru. Čekal tam totiž na něho tygr. Pohlédl tedy dolů a spatřil, že tam je další tygr, který čeká, až spadne. Jak tak nemohl ani nahoru, ani dolů, spatřil muž dvě myši, které přehryzávaly úponek, na němž visel. Když tak visel mezi nebem a zemí na úponku, který byl čím dál tím slabší – jeden tygr nad ním, druhý pod ním –, náhle spatřil, že má na dosah červenou jahodu. Vztáhl tedy ruku, utrhl ji a snědl. Potom zvolal: Ta je ale dobrá!“ (Silvio E. Fittipaldi). Byl muž v této situaci svobodný? Je možné být svobodný v takové situaci, kterou jsme si sami nezvolili? Představme si lidskou společnost jako okleštěný prostor s jasnými pravidly a hranicemi. Není ona sama postavená na nesvobodě? Naprostá svoboda neexistuje a nemůžeme si sami volit životní situace. Ale vždy máme možnost volby, která pramení z naší vnitřní svobody a postojů. Můžeme volit z několika možností, jejichž počet je opět individuální nebo se můžeme vnitřně se skutečností smířit či se nad ní povznést. I v té nejtěžší situaci můžeme být svobodní. Svoboda má mnoho různých forem, ale dle mého názoru všechny pramení z vnitřní svobody každého z nás.
Svoboda není jen slovo. Svoboda je pro mě základní substancí, která by měla být nedílnou součástí každé společnosti a určovat cenu lidského života. Pokud je svoboda utlačována mění se v silnou touhu, která se šíří jako revoluční vlna s následným vypuknutím. Každý člověk jako jedinečná bytost potřebuje k životu svobodu k svému sebevyjádření a sebeurčení. Svobodné chování zaručuje člověku vlastní úsudek, rozvoj, vlastní vytvoření a vymezení vztahu k okolí.
Každý, kdo se může rozhodnout sám dle svých vlastních uvážení musí nést i těžké břemeno. Břemeno ve formě odpovědnosti a respektu. Odpovědnost sám za sebe a svá rozhodnutí, respekt ke svobodě jiného člověka. Bez vzájemného porozumění svoboda není možná a mění se v tyranii. Svobody je třeba si vážit a chránit ji už jen díky tomu, že její jméno je v dějinách prolito krví. Svoboda se dá i lehce zneužívat a proto se lidé v našem státě mohou dle mého názoru cítit nesvobodnými. Někteří z nás nejsou schopni odpovědnosti ani chápání. Malé děti káráme, že krást a lhát se nemá a tím jim naznačujeme, kde jejich svoboda končí. Ale někdo má svobodu i v poměrně starším věku nekonečnou. Jako volič vím, že mám právo svobodně volit, ale pouze jen další druh své nesvobody.