Proč je lepší zůstat v duši dítětem?

V době když jsme byli malými dětmi, věřili jsme že věci pláčou. Že pláče nůž bez vidličky a vidlička bez nože. Že pláče růžový slon na skříni, protože si s ním nikdo nehraje...
Usuzovali jsme tomu tak, podle toho, že když udeříme kamaráda tak bude plakat, věděli jsme, že bude plakat maminka když jí řekneme něco ošklivého...
Stejně jsme kamaráda udeřili a mamince řekli škaredou větu, ale cítili jsme, že je to špatné...
V tom je rozdíl dítěte od dospělého, často si ani neuvědomíme že děláme něco špatně, jednoduše nám to příjde "lidské". Chlácholíme se myšlenkou, že jinak to nešlo...
Zapomínáme, že jsme byli dětmi a věřili, že všechno k čemu jsme se zachovali špatně roní slzy...
Podívej! Růžový slon a vidlička s nožem pláčou, ale hlavně pláčou ti, co jsou pro nás nejbližší....