Plány

Plány. K čemu nám jsou plány? Pořád jen plánujeme. Plánujeme od rána do večera. Plánujeme, jak pokročit v kariéře. Plánujeme, jak pomoct rodině. Plánujeme budoucí život. Většina našeho života je založena na plánech a jen někdy se do něj vloudí improvizace.
Něco si naplánujete, myslíte si, že je to skvělý plán a k jeho naplnění vám chybí někdy jen jedna věc. Jedna věc a můžete být šťastnější. Jedna věc a můžete všechno změnit. Jenže také může přijít jiná věc. Může to být třeba plán někoho jiného a váš plán už nemá cenu. Vaše dokonalé řešení se zhroutí jako domeček z karet. Ten hrad, ta jasná věc se náhle rozplyne jako pára.
Můj svět je snad odsouzen k věčnému smutku, zklamání a tužbám. Plánuji, jak se smutku zbavit, jak ze zklamání udělat krásné překvapení a jak tužby proměnit ve skutečnost. Pořád plánuji a pak mne překvapí sám osud a věčná náhoda. Do mého plánu se zase jednou vloudí improvizace a vše je v pořádku. Hrad stojí, karty drží, a když se vše zdá být v pořádku, můj hrad spadne. Karty se rozlétnou a zůstane pouze vzpomínka, jak čas, ten starý a dávný čas všechny plány ruší.
Nevzdávám se plánů a stále věřím v improvizaci, ale proč mi osud vkládá do cesty překážky, když se snažím ostatní lidi překážek zbavovat. Zachránil jsem spolužáky. Zachránil jsem kamarády. Odstraňuji překážky ostatním lidem ze života a já sám zakopávám o své.
Můj život je skvělý. Mám co jíst, mám co pít. Mám kde bydlet. Mám co nosit a kde spát. Zažívám a opětuji lásku. Zažívám obdiv a autoritu. Ale tohle všechno mi brání svůj život prožívat se svou nejbližší.
Netužte být známí. Nechtějte mít víc než ostatní. Váš život sice bude nádherný, ale později vás dožene spoutanost a to, co pro vás bylo dříve výhodné, vám nyní bude hatit všechny vaše plány.