Postrádám tě

7.9.2010
Tak moc se mi po něm stýská..pořád mi nejde z hlavy…pořád ho mám před sebou …kam se podívám… je jen on..je to až nesnesitelné…asi mi totálně přeskočí, jestli s tím něco neudělám. Nebo on…,ale o tom silně pochybuji..tak na dno by neklesl, aby se se mnou začal bavit.

Chtěla bych aby to bylo jako dřív.
Je mi tak smutno, tak prázdno. Něco mi chybí. Kontakt, býts ním v kontaktu. Mám o něj starost. Jeden den vypadal, jako by se mu ulevilo, byl šťastnější.
Každým jeho usměvem mi hrudníkem prošla palčivě bolestivá rána, jak pěstí do žeber.
Ale každým jeho úsměvem mi taky došlo, jak sem byla zbytečná.
Je jedinečný, …je …byl…..skvělý.
Dnes jsem ho viděla. Byl to on, takový, jak ho znám. Šílím z toho. Mám strach, že je mu hůř..a to nejhorší- já už mu nepomůžu.
Včera se smál.
Dnes ne. Dnes se neusmál na znamení pozdravu.
Je mi tak úzko.
Tak moc..
Tolik mi chybí naše hádky….nebyly příjemné, ale alespoň jsems tebou byla v kontaktu…
Jen vědět , že ti nic není. Seš v pořádku….o nic jinéhu tu nejde…
I přes to jak moc bolí to, cos udělal, tě nedokážu nemít ráda, nenávidět tě…..
Chybí mi tvoje doteky i tvoje narážky….to tvoje ..jseš krásná, …mam tě rád..i jen obyčejné ahoj… které už je pro mě jenom bolestivé slovo.
Chybí mi to jak se nekontroluješ a někdy mluvíš nahlas, když přemýšlíš. Chybí mi tvůj smysl pro humor i to jak ses snažil zachovat vážnou tvář a cukaly ti koutky, a prostě ses začal smát. Chybí mi to, když sem ti cuchala vlasy a hladila tě po tváři. Chybí mi někdo, kdo by mi říkal, že Barcelona neumí nakupovat hráče…:)
prostě čtyři slova to neodkážou říct lépe...…….chybíš mi….miluji tě…..