Beznaděj

Slovo, které označuje pocity.
Pocity lidí. Jak si můžeme beznaděj představit? Každá má jiný pohled na různá slova.
Podle mě slovo beznaděj vyjadřuje neřešitelné. Jenže co je neřešitelné?

Beznaděj je hluboká propast nad kterou stojí sklíčená postava v černém oblečení. Má ledové ruce. Obličej skrývá před světem za závojem vlasů, dlouhých vlasů.
Oči má prázdné, bez kapky života. Vypadá spíš jako duch než jako člověk.
Tělo se postupně sklání nad propastí. Stačí jen nepatrný krůček a sveze se dolů k záhubě. Není nikde žádný strážný anděl, který by tělo nešťastné postavy zachytil.

Tiše, se sveze tělo dolů do hlubokého, věčného ticha, prázdnoty.

A to vše proč? V této chvíli člověk přemýšlí, zda bylo nutné padat a nechat se stáhnout do hlubiny. Co vede k takové bezmoci, beznaději. Může nám připadat, že každá skutečnost se dá vyřešit, ale je tomu opravdu tak?

Nevím, ale myslím, že každá situace má alespoň dvě východiska.. Jedno lehčí a druhé težší.
Záleží jen na majiteli života, jak se rozhodne. Život nám byl dán, tak proč ho jen tak lehce ztratit, když lze o něj bojovat.

I když člověk klečí na samém dně, dá se znovu odrazit a dá se vše zkusit znovu. Je jasné, že nikdy nikdo nepoletí vzhůru jen tak bez vlastního přičinění, bez vůle, chuti a snahy.

Myslím, že stav beznaděje se dá překonat, obejít, přeskočit. Jen musí člověk nalézt tu správnou a potřebnou sílu jít dál.