Šedá linka života

Život je šedá linka.Šedá linka děje, který se odehrává na jevišti. Na šedém jevišti. A my jsme diváci a zároveň herci. Díváme se jak hrajeme svou bezvýznamnou a přesto hlavní roli. Divíme se, proč se hlavní postava chová tak jak se chová, a přitom se tak sami rozhodujeme právě v ten daný okamžik. Ale hlavně...! Vše je šedé. Jen šedé.
Šedá není žádná barva a přesto všechny. Život není špatný či dobrý, veselý či smutný. Život je šedý. Až s odstupem času ho začínáme vidět jako postupně se vyvolávající fotografii. Pomalu zjišťujeme, že život je tvořen z černých a bílých chvilek. Z černých a bílých miniaturních bodíčků. Ale dohromady je to šedé. Nic v životě není černé nebo bílé. Pouze šedé. Ale určité chvilky, natolik bezvýznamné pokud jsou samy, mohou být černé nebo bílé.
A s odstupem času zjišťujeme, že život vlastně není šedý. Stejně jako stromy barví na podzim své listí i náš život se na sklonku začíná vybarvovat. Je to jako by při repríze našeho života najednou přišel osvětlovač a rozzářil tu všední šeď. A z obyčejné postavy učinil neobyčejnou.
Je to jako kdyžobyčejnou pavučinu s rosou ozáří ranní slunce. Najednou je z obyčejné pavučiny neobyčejná šňůra vzácných perel. Stačí pouze trošku pozměnit úhel pohledu a vše se může zdát hned lepším, zajímavějším a méně obyčejným.