Dialog s Větrem

Patěnka:
"A možná, že za devatero horami, Větře,
šeptal bys mi o svém horoucím citu a nejdůvěrnějších vášních. Posvětil bys tak konečně ty mé mdlé mysl-matoucí monotematické monology, má mrtvá moře marných rmoutících myšlenek!

Možná, že za devatero řekami, Větře, bys konečně naznal, že už jsem i já hodna tvých rozněžnělých vyznání. Budu Ti v tu chvíli říkat VíťVánku, abych ti dala řádně znát jak slastné je mi Tvé lehké vanutí celou mou duší, tělem, srdcem, myslí (...) a budu šťastná.

A i nejkrutějšímu draku se v ten moment dojetím rozslzí všech sedm párů očí."

A Vítr zadul od půllitru:
"Ale prsimtě.
Na pohádky už seš velká."