lovci a jejich oběti mezi námi

vaše šprušle žebříčku potravinového, na kterém si stojíte vůči zbytku světa, není vaším tajemstvím a vaší vůlí, jen sotva jednou nohou. a jako šelmy v divočině spolehlivě oddělí „vadný“ kus, tak lovec mezi námi spolehlivě odhadne svou oběť.
z neznámého mně důvodu se domníváte, že právě vy, když už ne na nejvyšší, tak rozhodně na nejposlednější příčce nestojíte, a podle toho se i chováte.
a přitom všichni jsme potencionálními oběťmi ať už kapsáře, podvodníka, anebo svodu. (organizace a systém dnes vyjímaje)
jsou profesionální lovci a jsou profesionální oběti. ti druzí ovšem nedobrovolně. jsou to ovce bez vlastní vůle jdoucí na porážku s patřičným výrazem a chůzí. nikdy se nedoví, že bez své nálepky „jsem ovce a čekám na řezníka,“ nemůžou ani z postele. tyto oběti známe už od školky a na školách si rozhodně „užili“ své. pokračují v práci a nevymykají se ani v partnerství.
pak jsou lovci - milovníci, a stejně tak lovkyně milovnice, a oba si občas vymění své role. a to je mi velice zajímavá situace.
lovec, pokud nebere „padlé kusy“, tedy zoufalec a o tom nemluvím, si vyhlídne výstavní kousek a protože je profík, zapojí veškeré osvědčené mechanizmy a svůj testosteron stříká ušima. všechno klape, jak má, a oběť se chová jako právě přemožená laň, co na to čeká.
krátce po startu zdánlivě jednoznačný favorit ani netuší, že se proměnil v lovící oběť. protékajícím testosteronem zatemněný mozek myslí pouze na výsledek, a to za jakoukoliv cenu. zdánlivé oběti svodu ovšem toto ví a své pavučinky snovají přímo dokonale.
a favorit u výslechu na policii se teprve doví, že je dobytkem na maso, a tedy vůl... někdy je to ovšem sladká porážka, pokuď tedy nejste profík se zářezy na pažbě. v tom případě si nakopnete své jedinečné ego v novém ferrari.
se záměnou rolí v milostném lovu je to jako při potyčkách psů a koček. jednodušší jedinci jsou dodnes přesvědčeni o jasném dominantovi, a tedy psu. k tomu, aby se projevila kočka, anebo spíše kocour ve vší své síle, je třeba pouze uvědomění si své moci. jsou popisovány a viděl jsem osobně dva kocoury, kteří se nebáli žádného psa, a dokonce patřičně provokovali až vyvolali rvačku, ve které pitbul skončil s roztrženým čumákem a druhý staford skončil bez oka na veterině. jeden kocour skončil otráven a druhý v útulku.
a tak i kočky naše dvounohé jakmile si uvědomí svou jedinečnou sílu, postoupí na žebříčku hodně, a i nejvýš. a ty chytřejší jen dovolí nám, obyčejným mužům ponechat si svou představu lovce a zbytek života nás v tom laskavě utvrzují.