Smrt, nový začátek?

Hodně času jsem strávila přemýšlením o smrti a co je po smrti. Pokaždé jsem došla k jinému závěru. Jednou jsem věřila v reinkarnaci podruhé, že po smrti absolutně nic není a jindy zas věřím v posmrtný život. Je to ale nejspíš dost zbytečné, odpověď se dozvím až zemřu, bohužel už to nebudu moct nikam zapsat a nemohla bych tuto záhadu rozluštit a předat jí jiným generacím.

„Život je nezdravý, protože se na něj umírá“ Myslím, že tato věta je naprosto výstižná, na život se umírá a po smrti? Co se stane? Uvidíme po smrti naše již zemřelé příbuzné, znovu se narodíme, nebo se nám nestane nic a nic neuvidíme, protože budeme prostě mrtví, nehybní a jako led studení a naše duše se vypaří do neznáma a v prázdnotě budeme bloudit již na věky věků? Já osobně doufám, že po smrti už nic nebude, budeme mít klid od všeho trápení, ale bohužel také přijdeme i o štěstí a o všechny radosti. Vlastně radostí je stejně málo, takže zas o tolik toho štěstí nepřijdeme. Nebo co když po smrti zafunguje zákon schválnosti a ti, kteří chtěli mít od života klid se znovu narodí a znovu se budou dlouhou dobu jejich života trápit a ti, kteří chtěli ještě dlouho žít a užívat si svůj život budou ztraceni v prázdnotě?

Přesto, že nikdo neví jaké zemřít, většina lidí se smrti bojí. Proč se jí ale bojíme, když nevíme co se stane? Bojíme se toho snad jen proto, že nevíme přesně, co se s námi stane? Bojíme se, že skončíme v pekle? Co když jsou to jen hloupé řeči o pekle, které někdo kdysi vymyslel, ale teď na to doplácíme strachem. Ale co když to nejsou jen plané řeči, ale někdo se opravdu dostal do pekla a podařilo se mu vrátit mezi živé a někomu to říct? Je to sice velice nepravděpodobné, ale jak teda vznikly fámy o pekle? Proč by život tak špatně končil? A proč by život končil absolutním zatracením a prázdnoty? Má vůbec nějaký smysl žít, když stejně zemřeme a jediný co po nás zůstane, jsou naše děti, které však také zemřou? Myslím, že to nějaký smysl má. Ten smysl je mi však neznámý. Třeba to odhalím až po smrti.