Nový domov

Je to místo, kde se všichni scházejí,
a přesto, zde nikdy dříve nebydleli.
Je od něj hezký výhled na hory, louku a okolní sousedy.
Sousedé se znají, ačkoliv spolu nikdy nemluvili – avšak nemusí to tak být.
Co jsi ? Kde jsi ?
Jsi chladný a smutný, nemluvíš, nehýbeš se.
(14. 3. 1945 Max – s láskou vzpomínáme)
A Tyhle čísla, slova, věty píšou krátké příběhy a obyvatelích těchto domů.
Můžu k tobě přijít kdykoliv se mi zachce.
Vždy budeš doma, ale nikdy mě nepřivítáš.
Mlčíš, stále jen mlčíš.
Můžu ti přinést květiny, ke kterým si nepřivoníš.
Můžu ti přinést bonbony, které neochutnáš.
Můžu ti přinést prsten, který ti nenavléknu na prst.
Můžu ti zazpívat, zatančit, rozplakat se.
Můžu udělat cokoliv, stejně mi neodpovíš.
Ty máš teď svůj, svůj nový domov,
není v něm teplo, není v něm světlo.
Nemáš v něm nic – jen tmu a chlad,
ale je tvůj, jen tvůj…