Procházka zahradou ticha.

Odpoledne vyjdu pozdravit ty, co už mezi námi nejsou.
Hřbitov je zahrada ticha, kde procházím uličkami, navštívím všechny blízké, kteří tam odpočívají, zapálím každému svíčku a chvíli si s nimi v duchu povídám nebo jen tak postojím a vychutnávám jakýsi zvláštní klid. Tady už není kam spěchat.

Některé hroby jsou upravené, jiné třeba opuštěné nebo zapomenuté a není jich málo. Je to realita a je to tak. Z toho je mi smutno, ale ráda pozoruji výzdobu těch nezapomenutých, obzvláště teď v čase těsně po Dušičkách. Chryzantémy ještě pořád září svými barvami a nepřebernou škálou nejrůznějších květenství, protože zatím je docela teplý podzim a květům nehrozí ranní mrazíky.

Vyčistím si hlavu od všedních starostí, zapomenu na hektičnost za zdmi hřbitova a prostě relaxuji.

Užívejte život, protože je krátký a neopakovatelný.