Jsem taková!

„Kam jdeš?“
„Nikam.“
„Nemáš cíl svých cest?“
„Ne.“
„Máš někoho, kdo jde s Tebou?“
„Nikoho.“

Zapálily si cigaretu a zahleděly se do záře zapadajícího slunce.

„Proč se nesměješ?“
„Není čemu.“
„Vždycky se něco najde.“
„O ničem nevím.“

Potáhly z cigarety a z flašky upily rumu.

„Mám Tě ráda.“
„Nevěřím.“
„Proč ne?“
„Nikdo mě nemá rád.“
„Já ano.“

Nasadily si kapuci na hlavu. Začalo pršet.

„Nevěřím.“
„Věříš vůbec někomu?“
„Ne.“
„Proč ne?“
„To mě naučil život.“
„To Tě neučí hezké věci.“
„A koho ano?“

Rozpršelo se ještě více a obě slečny se více zachumlaly do svetrů.

„Vidíš to? Nebe pláče.“
„Každý někdy pláče.“
„Ale každý se i někdy směje, ale to ty ne!“
„Odpusť.“
„Co Ti mám odpustit?“
„Že jsem taková!“