Životní pocit

Ve staré stodole je hliněná zem pokrytá zatuchlými hromádkami slámy

a mrtvými brouky


Uprostřed té rozlehlé stodoly jsou rozlehlé stoly

kolem nich stovky otevřených obálek
uvnitř nich prázdné papíry

Za těmi černými stoly
sedí černý člověk
a má černé myšlenky
v černé prázdnotě jeho hlavy

Na druhé straně dvora, nahoře v domku špinavým vikýřem
prosvítá silueta blázna
který čeká
až slepice zasadí vejce
aby jí pak železným pohrabáčem
urazil hlavu
a nechal z krku prýštit krev a vylétávat motýly
jako vylétávají duhové bubliny
z horké koupele
rozesmátých dětí
vždy večer před večerníčkem
než řeknou dobrou noc
a dají mamince
pusu na čelo