Vánoční čas

Ahoj, rozhodla jsem se, že Vám nyní něco málo povím o tom, jak já vidím Vánoce a proč tomu tak je.
Když jsem byla malé dítě vždycky jsem se hrozně těšila na dárky. To, že se sjížděla rodina jsem nikdy až tak moc nevnímala. Nejdůležitější byly dárečky a hlavně rozbalování. Později jsem už vnímala, že jsou zabalené a moc se mi líbil pohled na ty balíčky pod ozdobeným stromečkem. Nadále však rozbalování bylo nejdůležitější. Nikdy jsem moc nevnímala to ostatní. Maximálně tak to, že v televizi byly pohádky.
Jakmile jsem odrostla dětským střevíčkům, už byly Vánoce pro mě jiné. Rodina se pomalu začala rozpadat. Nejdříve se rozešli mí rodiče a pak, před třemi lety přesně den před Štědrým dnem, zemřel můj milovaný dědeček. Náhle jsem pochopila, že smysl Vánoc není v dárcích, protože ač dárky pod stromkem byly, nebyl tam děda. Nikdo nebyl schopen se radovat. Den po jeho náhlém odchodu to prostě nešlo.
Další rok byly Vánoce o něco lepší. Naštěstí nikdo neumřel, ale pořád jsme cítili, že Vánoce už nikdy nebudou jako dřív. Nikdo z nás si nedokázal před tou ošklivou událostí představit, že i v takové době lidé umírají. Bohužel je tomu tak.
Smyslem této úvahy není Vás zdeptat, ale jen si uvědomit, co je opravdu o Vánocích důležité. Nyní to je pro mě atmosféra a blízkost nejbližších. Proto chci o Vánocích být s mamkou, protože vím, že je skutečně ta nejbližší osoba, která si nezaslouží být sama. Navíc v atmosféře cukroví, koled, kaprů a radostných úsměvů by opravdu neměl být nikdo sám, zvlášť ne ti, kteří přišli o své nejbližší. Buďme ohledupní a zkusme chápat věci jinak než podle práva či morálky. Je třeba alespoň o Vánocích zkusit použít srdce a alespoň kapku porozumění. O tom by měly být vánoční svátky - o porozumění, vzájemné blízkosti a díky dárkům poděkování těm druhým za to, že prostě jsou (ačkoliv nejsou spolu, tak dárek vyjadřuje víc než jen to, že konečně má něco, co velmi potřebuje.). Buďme lepšími alespoň na Vánoce, když jindy to nejde. Vaše Rezy :)