Jiný pohled na svět

Život je hra, která se nedá vyhrát, ale jen dobře prohrát…proto pokud se snažíš vyhrát nemůže se stát nic jiného než to, že prohraješ na plné čáře a s potupou.

Tak pravil starý mladík, který již dávno ví jak skončí a proč tak skončí. Ví již dost o podstatě lidí, ale ani tak je nedokáže pochopit nebo přijmout za své jejich pocity, chování. Je jako osamělý poutník toužící po osvobození a po troše klidu, ale ten přijde až v ten nejneočekávanější okamžik a zpravidla i ten nejnevhodnější. Jde o smrt, všichni o ní víme, ale nikdo o ní nemluvíme jen se letmo ohlédneme a rychle zase pádíme dál, jen abychom nebyli u ní. A až se staví pro nás tak co už jen rychle pár chamtivých prohlášení hořkých nádechů a...???! Konec???! Začátek???! Nebo vůbec nic…!!? Ten kdo si pamatuje staré pravdy ten si je nechá sám pro sebe, protože ví že je to tak nejlepší a ti kdo si nic nepamatují si rychle vzpomínají ve chvíli kdy je již pozdě na to aby zde něco měnili. Odcházejí jen se skleslou hlavou plnou výčitek jak mohli tak žít. A onen poutník?! Ten se jen usmívá nad našimi problémy dobře si pamatuje že „koloběh života“ není pojmenován koloběhem jen tak pro nic za nic. Byla mu dána šance pochopit lidi dříve než je měl šanci soudit a již ví že ať sou jací koly nejsou jen zlí nebo jen dobří již dávno pochopil že jsou složitější než se zdají i přes svou zvláštní povahu a že mají jednu úžasnou vlastnost, a to sice že znají „lásku“ která z nich dělá ty nejpodivnější a nejodolnější zvířata se kterými se kdy setkal ve vesmíru.