Půjdu dál...

...


Ubíhá vteřina za vteřinou. Kolem mě se rozprostírá docela velká místnost. V celé místnosti je jen jedno veliké okno gotického slohu, kolem kterého jsou dlouhé červené závěsy dotýkající se podlahy. V okně jsou mozaikou vykreslené postavičky z barevného, překrásného skla, kterým se do místnosti dostává světlo zbarvené barvou sklíček. Připadá mi, jako bych byla na odlehlém místě. V gotickém starém kostele. Kam žádný živáček jen tak nezabloudí.
V místnosti je vedle červeného potrhaného křesla, ve kterém sedím, bytelný dřevěný stolek, na němž je stojan se svíčkami. Oheň osvětluje temnou místnost a plamínky se pohnou, jen když obrátím k nim svou tvář a můj dech je polechtá. Znovu projedu pohledem po místnosti. Zastavím se opět u okna. Venku je tma a jen malými paprsky se do místnosti spouští měsíční světlo. Vypadá to tak kouzelně, tajemně. Venku je slyšet šum větru pohrávajícího si s větvemi stromů, občasné zavití vlka a jinak je všude ticho a klid.
Zvednu se z křesla a přistoupím k oknu. Lehce pootevřu jednu tabulku, do místnosti vtrhne prudký vítr, který sfoukne plápolající tanečníky ohně. Po nich zbyde jemný kouř, stoupající vzhůru do ztracena. Odstraním si spadlé vlasy z obličeje a zadívám se k nebi. Je tmavé a jediné co ho rozzařuje, jsou osvětlené hvězdičky od slunce na protější straně zeměkoule. Měsíc se schoval za mraky a osvětluje tajemně jejich obrysy.
Lehce se opřu o stěnu. Stěnu tvořenou těžkými kameny. Kameny ze kterých je cítit chlad, klid, pokora této místnosti. Spustím se podél stěny dolů. Cítím se opuštěná, raněná, neklidná, ale přesto smířená s osudem, že jiný svět na mě nečeká. Nyní ne. Možná v příštím životě. Možná někdy za tisíce let. Přitáhnu nohy k tělu. Tmavé hedvábné šaty zůstanou na zemi rozprostřené kolem mě a nechám vlezlý vítr si pohrávat s jemnou a lehounkou látkou.
Okno jsem nechala otevřené, je cítit chlad, který proniká tou maličkou škvírou. Nemám sílu se postavit a okno zavřít. Nechám věci na svých místech a svou mysl nechám volně unést do tajemné pohádky snů. Snů, které se nad ránem rozplynou do neznáma a já půjdu dál svým životem, světem plným překážek, strastí, slastí, bolestí, lásky, touhy a pokušení….


...