Vzhled a sebevědomí

Četl někdo z Vás knihu Psychokybernetika od Maxwella Maltze? Je zde kapitola věnovaná pomyslné ošklivosti. Maltz byl plastický chirurg, který si všiml, že většině lidem plastická operace nepomáhá k tomu, aby se sami sobě líbili.

Většina lidí si o sobě myslí, že jsou ošklivý. Mají větší bříško, menší či větší nos, či cokoli vás napadne.
Stydí se za sebe.

Při cestě v MHD přemýšlí o tom, jestli onen pohled mladíka byl zamračený, či usměvavý, proč na mě tak pohlédl? Nejsem umazaný? Přemýšlí dále proč, je to proto, že mám nadváhu nebo dvě či tři brady? A tak dále, příkladů dokážu najít na stovky. Pravdou ovšem je, že se lidé tak podceňují a zesměšňují před sebou samými naprosto zbytečně.

Každý jsme naprosto unikátní a mně se líbí téměř každý. Ovšem tento můj názor platí pouze v otázce vnějšího vzhledu, ne v otázce vnitřní krásy.

Občas se bavím tím, že se v metru na někoho dívám delší dobu a sleduji jak je ona osoba nervózní, nejistá, mrká a hlavně přemýšlí, proč se na ni dívám. Toto ovšem platí, i když se dívám například na reklamu, kterou mají nad hlavou. Schválně si to vyzkoušejte, je to docela zábava, alespoň poznáte člověka, který se má rád a věří si od toho s negativními myšlenkami.

Dalším důvodem, proč se lidé podceňují a nevěří si kvůli svému vzhledu zbytečně je to, že se lidé zabývají pouze sebou! Až z 97 % řeší pouze sebe a své záležitosti.
A v těch zbylých třech procentech? Řeší ostatní, ale pouze ve spojitosti se svou osobou. Například, co chce ona osoba s cizí podnikat, či jestli mu někoho připomíná, ale vždy pouze ve vztahu k sobě samým.

Mě osobně je jedno, jestli někdo váží 250 kg nebo má dvě hlavy a čtyři chapadla (tedy ruce). Důležité je, jaký je uvnitř, jaké vědomosti a zkušenosti má.

A za to jsem opravdu vděčný.

Váš Michael L. Brandt