Potrhlej sen

Probudit se, se svěží radostí, s jistou úctou a poděkováním do prázdna, že se mohu vrhnout do nového dne!
Rozhrnout závěsy v našem společném útulném domě, abych přivítala světlo a paprsky slunce o nepatrný kousek blíž a pootevřít okna, aby i čerstvý vzduch pronikl dovnitř blíž k nám vyčistit všechny starosti a trápení a osvěžil nás plnou energií a dodal dostatečně potřebnou sílu, kterou ještě potřebujeme...
Trpělivě čekat až se probudí můj manžel, kterého si vážím natolik, že nikdy v životě bych nezapochybovala o tom, že jsem se rozhodla špatně.
Vstávat a probouzet se vedle muže, který se za mne postavil, kdykoliv kdy jsem to potřebovala, utěšoval mne kdykoliv, kdy jsem si připadala ztracená, povzbudil mne kdykoliv, kdy jsem potřebovala dodat sílu a stál po mém boku nejen v den naší svatby, ale i před tím a poté, co jsme znali jeden druhého - milovali se, překonávali překážky zahledění do plánů, které neznali konce, zamotáni ve starostech, které denodenně přicházeli a zapleteni do poutavých a kolísajících problémů, které nás obklopovali.
Můžu hrdě a s poctivostí na duši říct, že díky němu máme krásné, zdravé a samostatné děti a teď už i několik veselých a šťastných vnoučat!
Podívat se do zrcadla a spatřit svou tvář posetou vráskami smíchu, lítosti i zuřivosti, které nakreslily mi na tvář hluboké vzpomínky na život.
Pak odvrátit ten smířený pohled a jít přiložit do praskajícího ohně v rozehřátém krbu. Jít si uvařit oblíbený vonný čaj či aromatickou chutnou kávu do hrnku, o který zacinkám lžičkou pokaždé, co v něm zamíchám a nadechnu se tím požitkem.
Odkráčet s ním ven, zabořit nohy do vlhkého písku ranní mlhy, kousek se pomaloučku projít po pláži a poté usednout na již připravené lehátko, pohodlně se usadit a vychutnávat tu nostalgii, pohledem na blankytně modré moře, poslouchat jak vlny v něm jemně šplouchají a nade mnou vylétající ptáci z bohatých korun cizokrajných stromů. Vychutnávat si lahodný nápoj v hrnku a přemýšlet o všem co bylo, kolik napínavých okamžiků jsem musela ustát a kolik krásných chvilek tyto okamžiky překrylo a zůstaly v paměti až dodnes a zavzpomínat na rok, kdy mi bylo 17 a já dostala nápad napsat potrhlou úvahu, která se k mému věku v dnešní době...ani trošku nehodí!