Narozeniny

Dnes mi je 13. Mám narozeniny. Ale co to vlastně znamená? Jsem o rok straší, o rok dospělejší. O rok odpovědnější. O rok blíže k smrti. K první lásce, první práci, ale co nám vlastně narozeniny dávají? Mladším radost a dárky. Spolužákům bonbóny. Rodičům prázdnější peněženku. Ale co dávají oslavencům? Samozřejmě dárky, ale také stáří. Konec nezodpovědného dětství, začátek dospívání. Také puberty. Dávají nám právo flákat se a blbnout. Jsme přece o rok starší... Ale kdo ví... Narozeniny mají totiž i stinně stránky. Pro mě blízkost přijímacích zkoušek, konec školy, konec přátelství. Postupné osamostatnění a vydělávání.
Narozeniny jsou velice sporná událost. Někteří je využívají jako záminku, že už mohou kouřit, pít a mít sex. Ale o to já nestojím. Nestárnu proto abych se svalila sfetovaná na rohu u pekárny. Možná někdo jiný. Já ne. Pro mě jsou narozeniny fajn, zítra je oslava, ale co pro devadesátileté starce? Dávají jim větší blízkost smrti. Už když se narodíme jsme odsouzeni zemřít. Ale každými narozeninami se náš čas krátí... Knot svíčky osudu dohořívá až zhasne. A potom nic.
Dlouho jsem přemýšlela jaké to bude až zemřu. Přitom mě svíral podivný nepříjemný pocit tíživého strachu. Co bude až tu nebudu? Co po smrti? Nikdy se neprobudit. Nedýchat. Nemluvit. Nežít. Ze smrti mám podivný pocit. Co bude potom? Bez pocitů... Bez ničeho. Bez příbuzných, bez lásky, bez přátel. Prostě nic... Nebo existuje nebe? Nebe ve kterém jsou duše mrtvých? Tyto otázky se mi i přes mé mládí stále honí hlavou. Nikdo neví co bude zítra...