Ti druzí

Nejvtipnější je, že nejvíce řečí na ostatní mají lidé, kteří mají k onomu společensky oceňovanému vzhledu stejně daleko, jako budou mít stále, dokud se uvnitř nezmění (nechci používat přirovnání, použil jsem tedy jejich vlastní a dle mého spravedlivý trest).

My lidé si totiž všímáme u druhých hlavně věcí a vlastností, které na své osobě vnímáme. Proto si tito lidé, kritici všímají cizích „nedostatků”, vnímají je na sobě a někde mají uložený, možná skrytý, ale většinou neskrytý komplex méněcennosti, třeba z dětství atp.

Ano, ono to tak bývá, největší idioti široko daleko pomlouvají ostatní, že jsou to hlupáci. Lidé, co si o sobě myslí, že jsou ošklivý (taky že jsou, či snad budou, protože si to k sobě přitahují), si všímají ostatních a přemýšlí o tom, jestli ostatní řeší onu otázku vzhledu taktéž. Samozřejmě, že je kritizují. Alibisti? Prasata? Snad malomyslní hlupáci?
Máte pravdu, ovšem netřeba odsuzovat.

Největším trestem je pro ně jejich malost a omezenost, která je většinou stojí a způsobí promrhaný a nekvalitní život.

Přeji hezký den Michael L. Brandt