Peklo- Země Bolesti

V pekle není oheň jak si každý myslí, i já dříve mezi ně patřil. Ne, oheň tu není. Vše kolem vypadá podobně, ale je to vybarvené trošku smutnějšími barvami. Neexistuje tu stín, stín člověka, stín budov, stín stromů...NIČEHO...
Slunce tu je, když člověk vzhlídne aby se nasytil paprsků, slunce ho oslepí. Je obklopený šedým mračnem, proto ty barvy a žádné stíny. Ovzduší, ano, to se také změnilo. Kampak se poděl ten chladivý vánek čerstvého vzduchu? Vítr tu nezafouká, větvička stromu se nezatřepe, stéblo zažloutlé trávy se ani nepohne. Vítr tu stojí na místě.
V krku mě škrábe vzduch smíšený s prachem, drásajíc mi plíce. nesnesitelná bolest, voda tu neteče, žízeň...
"Ach, ta spalující žízeň, to jediné zde cítím, nejde to nevnímat."
Není jí jak uhasit.
Člověk tu nemá žádné potřeby jako je hlad nebo ospalost, žízeň je výjimka. Proč zrovna ona? Neexistuje tu den ani noc. Vše mi splývá dohromady. Čas tu nehraje žádnou roli.
Sedím tu pod opadaným stromem, myslím na svůj život, na svou rodinu, své rodiče, přítelkyni a hlavně, hlavně nad sebou. Vyčítám si, že tu sedím, můžu si za to sám, měl jsem jí pomoct, měl. Ale byl jsem hrozný sobec.
NIC...NIC už mě odsud nikdy nedostane.
NIC už se tu nezmění. Čas se tu zastavil. NIKDY nezestárnu a NIKDY neumřu.
Jak jinak to říci: "Je to Země Bolesti!"