Deník, díl třetí

Můj milý deníčku,

hned první den mě čekala jedna z rozhodujících zkoušek, ale tentokrát jsem se připravil a s výsledným hodnocením 43/60 jsem byl nadmíru spokojen, ale třeba ještě zabojuju o dva body na reklamacích a získám tak lepší známku.
A další opravné zkoušky, je až zarážející jak se mi dařilo. IZP vyšlo na krásných 50/100 celkem, takže postup jistý, avšak na reklamacích jsem se už jen mohl mlátit do hlavy, proč jsem to zadání nečetl důkladněji, přecejen mohlo být hodnocení o stupeň lepší, ale mám to za sebou.
Návštěva reklamací z IUS se protáhla na čekání ve čtyřhodinové frontě, šílenost... a taky to bylo trošku k ničemu, ale tentokrát jsem se připravil perfektně a věřím, že to výjde. V zájmu hotových zkoušek jsem dokonce odmítnul spát s Dom, přecejen škola není zábava a můžeme si to vynahradit.

Tak nějak jsem počítal, že to bude týden s polevujícím charakterem (v odborných i neodborných kruzích se tomu říká menstruace), avšak není vše takové jak se na první pohled zdá. Nic není překážkou pokud se opravdu chuť, a ona byla. Tohle však pochopí jen někteří, co nejsou proti.
Byl tu dokonce jeden pokus o drsnější sex, svázané ruce atp, ale nějak to není ono, něco tomu chybí. Jsem romantik a Dom jako malej dráček, avšak i ona v sobě toho romantika má. A nebo to neumím, kdo ví.
Ale mělo to i světlé chvilky, hlavně ten pátek, dlouho jsme si slibovali, že spolu půjdeme tančit. Dlouho jsem si přál navštívit klub Perpetuum. Plán byl jasný, dopít rum, ano ten rum! Pak se přesunout do víru tanců. Ach ty ženy, příprava jí zabrala bezmála hodinu, avšak když přišla, byla překrásná, nikdy jsem krásnější stvoření neviděl. Červené kalhoty, bílý top, a ty oči, bože... Když jsme byli tančit posledně, bylo to takové malé oťukávání s kostkou ledu, ale teď, bzlo to jiné. Bylo to živější, měl jsem na ni chuť jako snad nikdz předtím, ale líbilo se mi takové to nesmělé pokukování. Rum zmiznul velice rychle, no zase tak moc ho nebylo. Četla deník, věděla, že jsem na pochybách co se stane až tu láhev dopijeme. Tím mi také pokynula ať piju, tentokrát jsem však necítil strach, byl jsem šťastný, že ji mám. Po dopití rumu přišla na řadu domácí slivovice a že byla...vražedná.
Celé to bylo míchané jedním polibkem za druhým, v takovém zvláštním rytmu neuhýbajícím od plánu tancování. Vydali jsme se tedy do Perpetuua. Z venku to vzpadalo vskutku nudně, avšak vstupem se všechno změnilo. Bylo tam velice příjemně. Ač chillout pomalu neznám tak se mi ta hudba zamlouvala. Ještě před vstupem na parket jsem poprvé okusil absint. Co na to říct, taková šťávička po vůni, ale když jsem se napil, tak mi celkem zklaplo. Tančíméééé, na to jsem se těšil jak nikdy, parket pro zhruba dvacet lidí byl ideálně zaplněn. A místo u reproduktoru bylo senzační, metr od DJ, geniální. V téměř hodinových intervalech jsme si museli občas odpočinout. Ubalit, políbit, kolik bylo ten večer vášně ani popsat nedokážu. Ta nespoutanost jejího tance, bylo v něm malé napětí, ale bavila se. A já? Nevím proč, ale dokážu se u tance odprostit od všeho, od myšlenek a naplno se bavit, tančit tak jak bych si přál, možná je to pro někoho vtipné, ale já jsem rád. Celou dobu jsem pokukoval po ženách v klubu a všechny se hezky usmívaly, snad jsem nebyl pro smích a i kdyby, je mi to jedno. Já jsem já a nikdo jiný. Taky miluju, když spolu tančíme, řekněme tělo na tělo, a proložíme to vášnivými polibky. Potkali jsme tam jednu holku z kolejí se kterou se znám, nakonec jsme jeli společně na koleje. Pamatuju si dvě věci, které mi řekla. "Ahoj, viděla jsem tě už venku, ale byl jsi zakousnutý do nějaké slečny, tak jsem nechtěla rušit" vskutku mě to pobavilo. Druhou věcí si nejsem jist, ale řekla něco ve smyslu, že jsem blázen, že takových moc není, musím zjistit jak to myslela. Snad mě to jen zajímá, kdo ví, ale zjistit to musím.
Jakmile jsme dojeli na koleje strhla se další, podotýkám krásná, vlna polibků. Zpečetili jsme to posledním panákem slivovice a šli jsme spát. No vlastně nešli, byl jsem až moc při chuti na to abych mohl spát. Chlap to má jednoduché, může stát i vleže. Ano další prvenství, milování v podnapilém stavu, já nevím jak to ta holka dělá, ale tentokrát to bylo velice záživné. Můj milovaný anální sex se mi plnil před očima. Spečetil jsem to jedním z nejkrásnějších orgasmů jaké jsem kdy zažil. Už jen umýt, pomodlit a spát. Byla to jedna z těch nocí kdy se ráno člověk probudí ve stejné poloze jako usínál. Škoda snad jen toho, že jsem musel domů, jinak bych si poležel dýl. Sice mě ten den všechno bolelo, ale ten drbnutý úsměv mi z tváře nikdo nedokázal sundat. Budu na tento den ještě dlouho vypomínat.
Taky jsem se ocitl pod vlivem THC, ostatne se toho tyka jeden fragmet, co jsem v tom stavu napsal. Možná to vedlo trošku k výčitkám, ale líbilo se mi to. Uvolnit se.
Nicméně se v tomto týdnu stala i spousta emociálních záležitostí. Často jsme si povídali, o tom jací jsme, proč tací jsme, jací by jsme měli být. Nejednou jsem slyšel, jak je jí se mnou dobře, jsem za to rád. Jsem rád, že ví, že existuje i něco lepšího než to co má. Ano stále o ni nemám zájem, možná by i srdce chtělo, ale nejde to. Hlava to zastaví, protože by mohl být všemu konec, ostatně takhle je to perfektní, nemusím být tolik rozežraný. Přecejen je mezi náma jisté napětí, to se mi líbí. Děsím se však jedné věci, co bude dál. Zhruba na 90% se rozhodla, že je s jejím zpackaným vztahem konec, avšak co to pro mě znamená? Může se snad do mě zamilovat? Bude to chtít posunout dál? Těžce se mi bude říkat ne, ale myslím, že se ztotožňuje s tím, aby jsme zůstali přátelé. Ale stále je tu jedna věc, co se stane až si někoho najde, co se stane až spolu přestaneme spát? Zůstane to přátelství? Nikdy jsem v této situaci nebyl, vím jen že ze vztahu se na přátelství degradovat nedá. Ale jak je to s přátelstvím, které je trochu víc než to? vydrží, nebo se mám začít bát? Je tu spousta otazníků. Věřím však, že naše přátelství přetrvá. Je to snad poprvé v životě co k někomu opravdu něco cítím, jako k příteli. Ten pocit, že Tě má kdo obejmout, to nic nenahradí.
Ale co, začíná druhý semestr. Bude to náročné, také začíná další etapa života po boku s přítelem. V neposlední řadě spousta věcí pokračuje. Co třeba moje štěstí? Ano, věřím, že přetrvá. Zatím se všechno daří podle očekávání. Ohledně toho tématu chystám jednu malou povídku. Tak zase příště, drž mi palce. :)