strach

bojím se hrozně moc.. čeho ?? proč ??... protože čím víc ho miluju tím víc se děsím že ho ztratím... zvláštní je že ae vůbec nežárlím... děsím se totiž že něco já udělám špatně a šmitec... konec lásky... konec všeho... a zůstanou mi jen vzpomínky, fotky a srdce, které se nedá už dohromady... ztatila sem už moc lidí, které sem milovala.... a on to by byl můj konec... a všechny lidé, které sem ztratila...sem milovala... každýho... a vlastně když si tak vzpomenu mám je všechny hrozně moc ráda... pořád se tvářím že já sem v pohodě... ae moje srdce řve...křičí...pláče... chce to všechno ze sebe dostat a to navždy... aby tam nebyl smutek... bolest... ztráta.... ae jen LÁSKA !! ae já nwm jak.... a čím víc tápu tak tím víc se v tom utápím.... potápím se a jdu ke dnu...ae tohle já nechci... chci zase nasadit tu masku pohody a klidu... ae nejde to... pokusím se o to... a ta maska stejně zase spadne.... zase sem pak akorát doma.... koukám na fotky... vzpomínám... a pláču.... JÁ UŽ NECHCI NIKOHO ZTRATIT.... A ROZHODNĚ NE JEHO !!!!! ae už nemám sílu volat o pomoc.... mě už nikdo asi pomoc nedokáže... i když bych si to moc přála... ae musel by na to asi přijít sám... já už nevím... nedokážu mu vydupat cestičku.... už to nedokážu.... už sem příliš slabá...